V roce 2002 jste vydali šestipísňový maxisingl Pěkná šlamastyka. Co se stalo v období mezi ním a novou deskou?

Mareda: V podstatě jsme zvolna připravovali nové album. Náš záměr byl, aby deska měla alespoň dvanáct věcí. No a na tom kapela ty 2-3 roky pracovala.

Benák: Nám totiž spadlo pracovní tempo. Lidi se nám rozutekli do světa za prací a kapela najednou byla na vedlejší koleji. Třeba mně konkrétně do toho vlezla práce fakt hodně. Proto všechno trvalo takhle dlouho. Myslím, že kluci v tom se mnou budou souhlasit.

Mareda: Určitě, prostě najednou Peshata už nebyla striktně táborskou kapelou a přestala být pro některý kluky primární věcí. Ale pro mě byla vždycky muzika na prvním místě.

A mezitím jste, kromě vymýšlení písniček, dělali co? Jezdili koncerty?

Mareda: Právě ani tomu jsme moc nedali. Naše interní dohoda zněla: maximálně dva koncerty v měsíci. Víc kvůli práci zvládat nešlo. A takhle to bylo ty čtyři roky. Novou desku jsme chtěli původně vydat u nějaké firmy, ovšem ne za každou cenu. Poslali jsme výběr z nového materiálu, takové pětipísňové promo, na všechny významnější tuzemské labely. Jako první nám odpověděl Jakub Tauber alias Cecek, když potvrdil svůj předem ohlášený zájem o vydání desky pod hlavičkou Cecek Records.

Ale vy jste si album vydali sami. Na čem tedy skončila vaše spolupráce s Ceckem?

Mareda: Prostě nám přišlo nejideálnější vydat si to vlastním nákladem. Měli jsme nad vším dohled a všechno bylo jen na nás. Cecek nám pomáhá jako jeden z distributorů. Cédéčko se prodává i na koncertech spřátelených skupin Znouzectnost a Totální nasazení, a postupně se chceme dostat do vybraných alternativních obchodů.

Bína: Já bych řekl, že to rozhodnutí padlo proto, že nikdo z nás nad sebou nechtěl mít bič vydavatelské firmy, která by pro nás stejně moc neudělala, anebo jen to, co dokážeme sami. My jsme měli i nějaké další ohlasy. Třeba Popron nabídl svůj projekt pro mladé skupiny. Jenže tam to funguje tak, že si kapela všechno hradí a oni si pak hotovou desku zařadí do svého katalogu. Marketingová podpora žádná. Pak měl o nás zájem ještě Radek z Jaksi Taksi, který zkouší rozjet svůj label a chtěl nás vydat. Jenže v tu kritickou dobu na nás neměl čas, protože dělal něco jiného a prostě z toho sešlo.

A co jste vlastně od toho cédéčka očekávali?

Bína: No, co se čeká od cédéčka - že to zmapuje nějakou etapu kapely a že bude o něj zájem mezi lidma, kteří si ho třeba i koupí. Náš hlavní problém je malá publicita. Lidi o vydání alba prakticky neví, nepočítáme-li nějakou stovku lidí, co víceméně pravidelně navštěvuje náš web. Nějaký recenzent napsal, že by se tahle muzika líbila příznivcům Třech sester, Znouzectnosti nebo Mňágy a Žďorp. Já jsem o tom přesvědčenej. Jenže kdo těm příznivcům o nás řekne? :)

Mareda: Desku samozřejmě posíláme, kam se dá. Pár recenzí už vyšlo...

Bína: Já osobně jsem doufal, že kromě recenzí bude o to cédéčko ještě nějaký další zájem ze strany časopisů a ostatních médií. Že třeba budou chtít udělat rozhovor nebo napsat článek o nové a neprofláklé skupině, která vydala solidní cédéčko. Naprosto nic!!! Na druhou stranu uznávám, že nejsme v tomhle ohledu moc pilní. Nejsme manažeři, co by se někomu cpali do dveří. Nemáme na to čas, kontakty, lokty, ani peníze.

Vraťme se ještě k realizaci desky. Vy jste tam chtěli původně nějakou známou vokalistku - mluvilo se o Lence Dusilové.

Bína: Měli jsme představu angažovat někoho trošku mediálně známého a desce tím komerčně pomoct. Říkali jsme si, že se to dotyčné třeba bude líbit a ráda si s námi zablbne. Volba padla právě na Lenku, která od nás dostala ten maxáč, aby věděla, co děláme za muziku. Ale spíš jsme s tím moc nepočítali. Jednak měla tou dobou hodně práce se svou deskou a pak už je hudebně někde úplně jinde. Tak před pěti, šesti lety bych tomu i věřil. Nakonec ve skladbě Zamilovaný vodník zpívá přítelkyně zvukového mistra desky.

Šli jste do studia s jasnou představou, kolik skladeb a jaké na desce budou? Zbyly nějaké?

Bína: Původně kapela chtěla složit určitý počet písniček a z nich vyselektovat finální dvanáctku na desku. Jenže jak už jsme říkali, díky zaneprázdnění jsme pak nakonec vypilovali právě jen těch dvanáct věcí a odpad tak nevznikl žádný.

Benák: Z rozpracovaných věcí jsme podle vlastního citu vybrali, co se nám prostě zdálo dobrý, a to jsme dotáhli až do finální podoby. My moc nekoncertujeme, takže netestujeme novinky třeba podle ohlasu fanoušků. Ani holt nemáme čas udělat ten "odpad", který by pak třeba byl ještě později využitelnej.

Pořadí skladeb na albu jste zvolili dle jakého klíče?

Mareda: Když byla finální nahrávka hotová a smíchaná, tak si kapela sedla a každý řekl k tomu své. Jako producent v uvozovkách fungoval i zvukař. Já mu na začátku přinesl pár kompaktů kapel, jejíchž zvuk se mi líbil. Třeba Persiana Jones kvůli dechům. Smíchat dechy, to je pro zvukaře vždycky peklo. Ale konkrétní zvuk se řešil až ve studiu. Dvě skladby, co se týče aranží dechů, nebyly ještě pohromadě a dodělávaly se na místě. Nástroje Peshata točila asi 12-13 dnů a stejný počet dnů pak padl na míchání a masterování. Na Apríla to vyšlo.

Petře, texty už nejsou striktně o zvířátkách, je to záměr? A jak je vlastně píšeš?

Bína: Je to záměr. Udělat další texty výhradně o zvířatech by nebyl určitě problém. Ale já to chtěl prostě oživit. Navíc jinou tématikou můžeme oslovit i další sortu lidí, který tu zvířecí třeba moc nevydejchávaj. Texty dělám v konečný podobě na muziku. Martin mi jí pošle a já se podle ní řídím. Ale nezávisle na tom si poznamenávám textové nápady. Asi je to profesionální deformace, protože se živím jako reklamní textař. Mám prostě sešit, kde je spousta načrtnutých nápadů. Pak to projdu, něco mne zaujme a začnu to dál rozvádět a obalovat. Anebo do sešitu nekoukám a něco mě napadne, když si zkusmo do té muziky něco zafrázuju. Dám jeden spontánní řádek a pak na to nabalím celý text.

Dobře, deska vyšla. Co se bude dít s Peshatou dál?

Mareda: Dostali jsme se teď vlastně na křižovatku. Měníme zpěváka, zkoušíme novýho kluka. Ten má do toho chuť a tak uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet.

Petře, proč vlastně opouštíš kapelu, kterou jsi spoluzakládal?

Bína: Já se rozhodl definitivně asi až po roce a půl pekelnýho řešení. Odstěhoval jsem se do Plzně a navíc dojíždím denně za prací do Prahy, no a kapela je z Tábora - to nešlo dlouho zvládat. Neustálé cestování, málo volného času a hlavně pocit, že nemůžu kapele dát tolik, kolik bych chtěl. Uznávám, rozhodl jsem se nepunkově, ale práci, osobní život a nějakou psychickou pohodu jsem prostě muzice v téhle situaci nechtěl obětovat. Neodcházím ale nijak ve zlém. Peshatu pořád považuju částečně za své dítě a když budou kluci chtít, někdy si s nima zahostuju, a i texty jim rád budu dál psát.

Mareda: Pro mě to zas takový překvapení nebylo, já se o tom s Petrem často bavil. Dohodli jsme se, že dojede nasmlouvaný akce. Navíc bychom byli rádi, kdyby Petr dál psal texty, protože kdyby je psal někdo jiný, kapela by se změnila. Tématicky hlavně. A texty my máme specifický, jsou naše značka a lidi je chtějí.

Benák: Já bych řek, že hudební pole je široký a od října můžeme hrát klidně třeba death metal. Ovšem se zvířecíma textama. :)

Jak a kdy jste vlastně sehnali nového muže za mikrofon?

Mareda: Někdy v lednu jsme zveřejnili první inzeráty. V konkurzu se sešlo asi 11 lidí, dokonce převaha holek. Drtivá většina byla ale katastrofa. Nakonec se objevil Tomáš Blažek, což je kamarád našeho trumpetisty, a ten vypadá nejlíp. Náš pozounista Kuba mluvil i s bývalým druhým zpěvákem Peshaty, kterého to sice potěšilo, ale necítil se na to vzhledem ke své drsnější punkové orientaci. V nejhorším to holt už nějak odzpíváme společně. Bláža totiž ještě náš zpěvák není. Spíš hlavní adept na to místo. Bere teď hodiny zpěvu a musí se hlavně naučit pořádně repertoár. Kdyby se objevil někdo jiný, kdo by to na fleku vystřihnul jako z partesu, situaci by to určitě měnilo. Zatím se ale nikdo takový neobjevil, a proto vkládáme naděje do postupného vyškolení Bláži.

foto: archiv kapely