Novinky

Yellow Sisters: Z Afriky do lůna vícehlasých experimentů

yellowsisters.gif Pojmenovaly se podle Mayského orákula, složeného z desítek znamení ve čtyřech barevných provedeních. Všechny čtyři: Hawa, Léňa, Bára i Toni se narodily ve žlutém spektru. Jedna je žlutým sluncem, druhá žlutou hvězdou, další dvě žlutými bojovnicemi. Jejich společnými rysy jsou orientace na jih, slunce a oheň. S africkým šarmem putují napříč soulem, funky, r´n´b, world music, jazzem i reggae. Experimentují se vším, co dokáží zachytit svými hlasy. Přibližují atmosféru přírody a živých tvorů. V tomto souzvuku, jak říká snad nejkřehčí část kvarteta Yellow Sisters Bára, hledají harmonii srdcí a duší.

Báro, váš název vznikl už před dvěma lety, kdy jste ještě jako a capella trio vyrazily dělat street performance do Berlína a následně i do Afriky. Mohla bys rozplést, jak jste se vlastně daly dohromady?

S Léňou spolupracujeme na různých projektech a v různých kapelách už šest let a s Hawou a Toni jsme se seznámily a sezpívaly před rokem a půl, kdy se nám pomalu, ale jistě, rozpadal velký souljazzový projekt Yellow Family. Ten se nám bohužel nakonec nepodařilo udržet, protože uživit a zorganizovat deset muzikantů se nakonec ukázalo jako nemožné. Objevily jsme v něm s Léňou a po boku ještě další zpěvačky Markéty Foukalové ale obrovský potenciál ženského vícehlasu, jehož využívání nás začalo bavit. Štěstím bylo, že Toni s Hawou, kterým se tehdy rozpadl projekt Éterity a kde fungovaly svého času dokonce ve dvanácti zpěvačkách, měly v podstatě stejnou touhu. Když jsme se vrátily z Afriky, měly jsme spoustu energie, radosti ke sdílení a chuti společně pracovat.

Můžeš vaši anabázi na černém kontinentu trochu přiblížit?

Byl to vážně zajímavý projekt. Přes Hawu jsme dostaly kontakty do Gambie, kam jsme se vydaly na vlastní pěst, aniž bychom na to měly předem našetřené finanční prostředky. Vymyslely jsme, že si koupíme zpáteční letenku do Madridu a zkusíme si tam na ulici vydělat peníze na cestu do Afriky. Týden jsme zpívaly v madridském metru. Vždycky jsme naskočily do vagonu a překvapovaly davy lidí, kteří jezdili do práce. Myslím, že je i nás to často hodně pobavilo. Za týden se nám podařilo vydělat si na letenky na Kanárské ostrovy, kde jsme další tři týdny zpívaly na zahrádkách restaurací, chodily po plážích s hlavou hrdě vztyčenou jak královny nastrojené v afrických batikách, s vidinou, že když to dobře půjde, seženeme dost prostředků na zakoupení zpáteční letenky do Afriky. Měly jsme obrovskou radost, že se nám tu vizi nakonec podařilo naplnit.

Takže předloni po Vánocích jste vyrazily, Silvestra už trávily v Madridu, na Nový rok letěly na Kanáry, koncem ledna byly v Gambii a po návratu v červnu uspořádaly první koncert Yellow Sisters...

...v Africe jsme se hlavně s Léňou hodně našly. Na Gambii tak máme velkou vazbu už všechny čtyři. Hawa učí v Praze západoafrické tance a Toni má gambijského manžela. Po návratu vše jen zapadlo na to správné místo...

... a věci proto nabraly rychlý spád. Před nedávnem jste vyhrály soutěž Colours Talents a na podzim prý už vydáváte u Indies Records?

Na soutěž nás vlastně upozornila sama firma, kterou už dříve zaujala naše první demo nahrávka. Měly jsme velikou radost, že se nám ji podařilo vyhrát, získat příslib vydání CD a vystoupit na festivalu Colours of Ostrava. Deska by měla vyjít někdy na konci listopadu, pomalu se už připravujeme, jakou zvolit hudební režii a čím ji obohatit...

Vůbec se Indies nedivím, vaše tvorba je zjevení. Zaznamenáváte vůbec negativní reakce?

Určitě se netrefíme do noty všem, ale nejdůležitější pro nás je, že spolu krásně vycházíme, jsme kamarádky a funguje to mezi námi hlavně na té lidské úrovni. Potom všechny písničky vznikají z radosti...

yellowsisters.gif Lidé se s vámi můžou setkat prakticky všude, na koncertech v klubech, ale i na soukromých večírcích. Která vystoupení máte samy nejraději?

Zatím asi sérii koncertů v Praze na Újezdě v Divadle Na prádle, které bereme za naší stálou scénu a které si samy organizujeme. Divadlo nám vychází vstříc, děláme tam zkoušky, chystáme vlastní kulisy, projekci, světla...

A jak vnímáte angažmá na Nově, kde jste obohatily předávání cen TýTý?

O tomto vystoupení jsme hodně přemýšlely, protože naše hudba je vlastně na hraně a v podstatě se nejedná o komerční záležitost. Zvažovaly jsme, jestli to pro nás bude přínosem, nebo jestli bychom se s touto akci raději neměly spojovat. Nakonec jsme se ujednotily na tom, že prezentace v médiích je pro nás důležitá. Že jsme se s akcí úplně neidentifikovaly, bylo po zvážení všech pro a proti druhotné, prvořadé bylo, abychom si vybojovaly vystoupení naživo. Vidělo nás kolem dvou milionů diváků a přineslo to velikou odezvu, podobnou publicitu bychom jinde než na komerční televizi těžko doháněly.

Je pro vás kapela a její úspěch takovou prioritou?

Určitě, proto se taky snažíme zkoušet co nejvíc. Máme velkou výhodu, že žádná z nás není nikde trvale zaměstnaná a můžeme se scházet prakticky kdykoli. Vždycky se sejdeme na snídani, natřeme rohlíky, uvaříme čaj, lezou po nás děti... a zkoušíme tak dlouho, dokud něco nového nevymyslíme. Doma k tomu navíc nepotřebujeme vůbec žádné ozvučení... a když jedeme na koncerty, vejdeme se do jednoho auta. Všechno, co s sebou potřebujeme, se nám vejde do kabelky.

Na koncertu k prvnímu výročí Yellow Sisters mě velmi zaujala písnička Horor, kterou jste zpívaly potmě...

Nápad na tento malý experiment přinesla Hawa a jde o takovou transovní záležitost, která popisuje pocity člověka v lese na houbičkách. Vymyslely jsme, že ji budeme zpívat celou potmě a používat při ní naši zatím jedinou rekvizitu - čtyři baterky. Tíhneme tu k jakémusi polodivadelnímu formátu, který nás moc láká. Nechceme, aby byla naše vystoupení jenom koncertem čtyř zpěvaček, které třeba hezky zpívají, ale aby také bylo na co koukat, lidi dokázali udržet pozornost. Chceme je překvapovat a divadelními vložkami vtáhnout víc do děje.

Zapůsobilo na mě ale také společné vystoupení s neslyšícími. Jak k této spolupráci došlo?

Se souborem Tichá hudba jsme poprvé spolupracovaly při vystoupení na charitativní akci Večer tříkrálový v Divadle ABC. Nabídly se, že naše písničky přeloží do znakové řeči. Musel to pro ně být asi dost velký oříšek, protože je častokrát nemáme postavené až tolik na textech, ale hlavně na rytmech, melodiích a jejich souzvuku. Holky tak písničky musely spíš interpretovat, čímž vznikla úžasná, emotivní a vizuálně zajímavá show.

Jak byste vlastně popsaly svou hudbu těm, kteří vás ještě neslyšeli?

Myslíš neslyšícím? :) Rozhodly jsme se, že vyzkoušíme, co všechno je možné vyjádřit a obsáhnout čtyřmi hlasy. Baví nás překračování a borcení klasických zažitých forem, proto ani většina našich písniček není postavená na tradičním opakování slok a refrénů. Zkoušíme a experimentujeme, zajímá nás, co všechno se hlasem dá zachytit. Může to být atmosféra přírody, živých tvorů... Všechno, co nás nějakým způsobem inspiruje, se snažíme převést do hlasového projevu a v tom souzvuku hledáme harmonii srdcí a duší.

Návštěvníci festivalu Beseda u Bigbítu, kde hrajete první srpnový víkend, se prostě mají na co těšit... :) Mimochodem, co od tohoto a dalších veskrze rockových festivalů očekáváte vy?

Vystupovaly jsme už na různých akcích, strach z toho proto určitě nemáme. Těšíme se na Moravu a jsme přesvědčené, že tam najdeme lidi s otevřeným srdcem. Věřím, že je možné, aby si k nám našli cestu různí lidé, třeba i rockeři, protože děláme věci stylově hodně pestré a odlišné, které se s ničím nedají identifikovat. Myslím, že neděláme žánr, který by někdo mohl jen tak smést ze stolu, rozhodně si to musí nejdřív promyslet...:)

yellowsisters.gif Existuje u nás nějaký hudebník, kterého byste chtěly následovat? Narážím třeba na Jiřího Korna, který se o vaší nahrávce vyjadřoval moc pěkně...

Jiřího Korna si vážíme, ale jeho 4TET zřejmě pracuje úplně jinak než my. Mají to maximálně technicky vychytané, všechna čest, jeden z nich jim věci rozepisuje do partů a diriguje, zatímco my všechno děláme spíš citem. Prošly jsme množstvím souborů a kapel, ale žádná z nás vlastně nemá konzervatoř. Chodíme samozřejmě na soukromé hodiny zpěvu a dál se hudebně vzděláváme, ale naše cesta je prostě trochu jiná. Naše písničky vznikají ženskou, intuitivní cestou, aniž by byly zaneseny v notách. Rády improvizujeme a přesný zápis toho, co děláme, by mohl být dost velký oříšek, a to nejen pro nás.

Když se tedy budeme bavit o vašich inspiračních zdrojích, co tě napadá jako první?

Každá z nás poslouchá trochu jinou hudbu. Toni například mezi svými inspiračními zdroji uvádí i punk. Všechny se ale shodneme na soulových zpěvačkách, například na belgické Zap Mamě, která v evropských poměrech možnosti vícehlasého ženského zpěvu jednoznačně posunula. Velkým inspiračním zdrojem samozřejmě zůstává Afrika. Ke mě konkrétně ale mluví jakákoli hudba vycházející z hloubky, ze srdce, a stylově je mi to úplně jedno. Z české scény nás ze starší generace velmi oslovuje Marta Kubišová, proto bychom byly moc rády, kdyby nám připravovanou desku pokřtila. Ale to je zatím ve hvězdách. A co se práce s jazykem a českými texty týče, pak ještě nesmírně ctím Zuzanu Navarovou.

Co s Yellow Sisters chystáte po křtu, jaké cíle máte do budoucna?

Moc bychom si přály, abychom se naší hudbou konečně uživily, mohly přestat přemýšlet o existenciálních záležitostech a nemusely si pořád přibírat nějakou práci navíc. Snažíme se na tom maximálně pracovat. Vlastně ale ani nevím, co se na té naší scéně dá považovat za cíl. Žádná z nás nechce být nějak komerčně slavná a zdobit titulní stránky bulvárních časopisů. Hlavně bychom byly moc rády, aby si naše hudba našla své publikum a mezi námi to pořád s láskou a porozuměním lidsky fungovalo. To je pro nás největší priorita a cíl.

Yellow Sisters jsou:
Lucie Hawa Goldin (Éterity, tanečnice a choreografka TidiTade) Léňa (Yellow Family, Babylon Station, DC Band, Tomato 22) Bára Vaculíková (Yellow Family, Forbidden Fruit, Funky Feast, Levelrise) Toni Nyass (Éterity)

navštivte:
www.yellowfamily.info

foto: Kryštofotí, archiv kapely