Do Shaska! - Alchymische Alraune

Něco přes rok od svého posledního alba Anaemische Taenze jsou zde temní elektroničtí šamani Do Shaska! zpátky s dalším albovým přírůstkem. Alchymische Alraune na to předchozí však nenavazuje pouze svým - zdánlivě - podobně znějícím názvem, ale především snahou páně Finsternicha a jeho kolegů o stále svébytnější muzikální projev s velkým akcentem na živější provedení svých koncertních performancí.

Pro ty z posluchačů, kteří se jen těžko ztotožnili s příklonem skupiny směrem k zvukově strožejšímu projevu s dominantními hypnotickými rytmy, kde dříve hojně využívané bohatě vrstvené pasáže s útržkami z filmů a rafinovanými zvukovými kolážemi Do Shaska! nahradili živými nástroji (převážně náladotvorný fagot), však zřejmě bude poslech Alchymische Alraune skýtat ještě mnohem větší úskalí. Někdejší tajemnou hudbu nezřídka hororových rozměrů s četnými zvukovými protiklady tu rozšířená sestava kapely nahrazuje příklonem k znovu nalezeným základním rockovým residuím (baskytara, sólová kytara) a ještě opulentnějším rytmickým zintenzivněním. Z tohoto hlediska se tak převážná část alba nese v rovině jakéhosi monotónního techno-trance-rituálu. Snad vyjma zvukově nejsubtilnější úvodní Sleipni - Silege Mfunga Wa Lur totiž Do Shaska! použili velice podobného receptu, kdy skladbu nastolí charakteristickou tajemnou mlhovinou, jež znenáhla přejde do těžkých valivých rytmů.

Zdaleka přitom nelze tvrdit, že jednotlivé tracky jsou vzájemně lehce zaměnitelné. Pakliže třeba ve skladbě s příznačným názvem Psychotischer Elvis či v následující Atropin Augen - Zerebraler Spasmus Do Shaska! svojí takřka brutální rytmickou ofenzívou (včetně postupného zesilování zvukové intenzity) téměř vyprazdňují posluchačovy útroby, v Akoazmata Nacht zní tóny baskytary takřka dubově rozhoupaně. Ještě smířlivěji pak působí závěrečná Blumenkraft - Sommer des Hasses (připomínající pozdní fázi Spybeyova projektu Dead Voices on Air) s pomalými, vláčnými rytmy, jež v sobě nese hutný neklid Ministry i laswellovskou uvolněnost najednou.

Výraznější roli pak kromě takřka všudypřítomné rytmiky hrají melodické linky fagotu a sólové kytary. Zatímco pro znepokojivě náladotvorné (často orientálně laděné) linky fagotu bych si na albu dovedl představit větší prostor, kytarovými stupnicemi se to na Alchymische Alraune jen hemží. Ať undergroundově strohé či výrazněji mainstreamově rockového zabarvení, z hlediska dříve četněji zastoupených protikladů patrně nejbizarněji (až ledabyle funkově) zní ve skladbě Bdelium & Galbanum, z níž vytvářejí jakousi pekelně dusivou chilloutovou persifláž pro večery ve znamení černého humoru.

Do Shaska! i tímto způsobem dokazují, že nechtějí přešlapovat na místě. To nejdůležitější pro jejich hudbu - silný psychedelicko-hypnotický účinek - přitom zůstává zachováno. Zdá se však, že svůj originální koncept "jakéhosi očistného rituálu, alchymickou purifikaci každodenní reality" dovedli na samou hranici dosud neprobádané zvukové imprese. Za ní totiž mohou ležet nebezpečné stopy všednosti.

70%

navštivte & poslechněte si:
www.doshaska.net