Kdo by tvrdil, že nové EP "Rock Bottom Riser" v Texasu momentálně usazeného písničkáře, literáta, výtvarníka a podivína Billa Callahana alias Smog představuje převratný počin v jeho rozrostlé diskografii, balamutil by sám sebe i ostatní. Kvůli dvěma novým skladbám a hlavně kvůli dvěma zde přítomným videoklipům by ale byl hřích desku přehlédnout.

Faktem je, že na EP najdete dva písně, publikované už dříve na zatím posledním albu Smog "A River Ain´t Too Much To Love", přičemž jde o posluchačsky možná nejvděčnější tracky z této nahrávky (a taky o skladby, na kterých se podílela Joanna Newsom), dále videoklipy k nim plus dvě dosud nevydané skladby ("Bowery" a "Fools Lament"), které sice byly Callahanem napsány pro totéž album, ale zůstaly v šuplíku a nahrány byly až měsíce po jeho vydání během amerického turné Smog, a které přes svou dobrou úroveň a nediskutovatelnou cenu pro fanoušky Smog - včetně autora těchto řádků - neznamenají samy o sobě revoluci na alternativní scéně. Domnívám se, že z těchhle tří dvojic (2 skladby z desky + 2 klipy k nim + 2 novinky) je ta prostřední na celém EP nejzajímavější. A to nejenom při pohledu na Billa Callahana - muzikanta, ale při pohledu na Billa Callahana - komplexního umělce. Následujících pár řádků věnuji vysvětlení, proč si to myslím.

Callahan vizuální doprovod skladeb Smog v minulosti skoro bez výjimky neřešil, a když už na něco takového kývl, šlo spíše o formu nepokrytého podvracení ze své podstaty komerčního žánru videoklipové produkce a o výsměch těm, kdo šoubyznys berou smrtelně vážně. Těmito zřídkavými výjimkami byl lo-fi filmový doprovod ke skladbě "I Break Horses", který vzbuzuje neodbytný dojem náhodně sestříhaných amatérských záběrů (čímžto nepopírám, že tenhle mini-film má svůj svérázný šarm), a pak hned několik statických a jen s největším vypjetím ukoukatelných "klipů" z pozdějšího alba "Supper", natáčených na nekvalitní materiál na ruční kameru, jejichž dějovou linku lze shrnout tak, že na gauči v jakémsi pokoji sedí jacísi lidé, kteří posedávají, sem tam vstávají a odcházejí a zase přicházejí. Pokud na tyto filmy aplikujeme ideu, se kterou videoklipy obvykle vznikají - totiž aby prodaly více výlisků nahrávky - odhadoval bych, že v těchto případech šlo o počty v řádu jednotlivých kusů.

Naproti tomu aktuální video "Rock Bottom Riser" je z jiného soudku. Jde o mistrovské dílko animovaného vypravěčství, jehož autory jsou Paul McNeil a Brendan Cook ze studia pictureDRIFT. Skládanka kreseb, vytvořených akvarelovými barvami a ladně rozpohybovaných, koresponduje s náladou melancholické skladby, aniž by její text pouze ilustrovala. Naopak na ploše několika minut tady vzniká svébytný svět nečekaných (vizuálních) propojení, jinotajů a hádanek, jejichž řešení a významy se liší podle toho, kdo je luští - McNail a Cook tedy pracují obdobně, jako to Callahan umí se slovy. Můžeme jenom tušit, že takovýhle výsledek spolupráce s autory videoklipu je snem většiny muzikantů (u patřičně etablovaných celebrit může pak sen být naplněn dokonce překonáním hudební a textové složky složkou vizuální, jako v případě klipu výtvarníka Davida Shrigleyho k milé a průměrné skladbě "Good Song" od Blur).

Podobně jako "Rock Bottom Riser" i krátký film ke skladbě "I Feel Like The Mother Of The World" (v režii nezávislého filmaře Bryce Kasse), kde estetickou potěchu hledající oko nadchne už účast Chloë Sevigny v roli hotelové pokojské. Křehká ženská krása versus naznačené násilí na ní, intimita hotelových pokojů versus skrze televizní obrazovku prezentované odosobněné hrůzy a katastrofy venkovního světa (mimochodem téma, které si Callahan, velmi pravděpodobně až do jednoho zářijového rána roku 2001, takhle doslovně nepřipouštěl k tělu) - to jsou motivy, které klip rozehraje na velmi krátké ploše, ale s dlouhodobým efektem, který vám, podobně jako třeba u dobře napsané povídky, nedá spát. Nutno nezatajit, že Callahan si svojí obvyklou roli pozorovatele a glosátora užívá v případě tohoto klipu dvojnásob: ve svojí první filmové roli moderátora televizních zpráv.

Nicméně směřujme tenhle text k závěru: jistě ne zámořský label Drag City a už vůbec ne Callahana samotného, možná akorát tak Smogův evropský label Domino s jeho paskvilní strategií mezi indie a major labelem, může zneklidňovat, že oba klipy na hudebních kanálech - a to ani ve specializovaných pořadech zahraničních televizí - není vidět. V tom je tedy situace obdobná jako se staršími klipy Smog. Odezva na ně ale přichází z jiného směru. Oba filmy reprezentují svoje autory (nezávislé filmaře a potažmo i muzikanta a jeho label) na festivalech a přehlídkách krátké a experimentální filmové tvorby, vyhrávají ceny odborných porot i festivalové veřejnosti. Hudební a filmová složka v nich spolupůsobí vlastně ideálně, pokud ideál prodeje vyměníme za ideál umělecké hodnoty, která si najde svoje publikum. A publikum s rysy komunity či subkultury, které neslupne všechno, co se mu nabídne, je i aktivní a samo hledá, můžou klipy upozornit na hudbu Smog (a jeho label-mates), fanoušky Smog zase na talentované vizuální umělce a obě scény o sobě přinejmenším informovat. Nakonec podobně to má i Callahanův souputník, vyzyvatel a přeci jen zdatnější týmový hráč Will Oldham: jeho klipy natočili třeba už zmíněný David Shrigley, Mike Piscitelli nebo Harmony Korine, tedy filmaři vyznávající ve svém oboru příbuznou estetiku jako autor hudební předlohy. A podobných příkladů by bylo určitě víc a nejen z písničkářské scény.

Nám tady jde ale o Billa Callahana a Smog. Podobně jako na posledním albu "A River Ain´t Too Much To Love", kde jazyk tradičního country používá k vyjádření specifických obsahů, se Callahan vyvíjí i v přístupu k videoklipu: zatímco dříve tropil spíš punkáčské schválnosti, dnes je schopný - za podpory kompetentních a v jiném oboru zdatných spřízněných duší - vstřícné komunikace s těmi, kdo mají zájem. Je ale dobré mít na vědomí, že jde pouze o formu, povrch, první vrstvu. Ve skutečnosti totiž na nutnosti aktivní účasti posluchače, a teď i diváka, při porozumění svým výpovědím s časem ani za mák neslevil.

P.S.: Ty dvě nové skladby se mi s každým dalším poslechem zamlouvají čím dál tím víc. Hlavně "Bowery".

nehodnoceno

navštivte:
www.dragcity.com/bands/smog.html

podívejte se:
www.dominorecordco.com/?releases&releaseID=647