Dark Gamballe: Bonboniera je volnost, svoboda, překvapení
Vyškovská formace Dark Gamballe se vypracovala do pozice jedné z nejzajímavějších kapel tvrdších hudebních žánrů u nás a svůj originální přístup k muzice potvrzuje i novinkou Bonboniera. Nejen o ní se rozpovídal zpěvák DK, který si říká 10.
Vyškovská formace Dark Gamballe se za dobu své existence vypracovala do pozice jedné z nejzajímavějších kapel tvrdších hudebních žánrů u nás. Svůj originální přístup k muzice potvrzuje i novinkovým albem Bonboniera. Už to samo o sobě je dost dobrý důvod "nažhavit dráty" a vrhnout se do e-mailové korespondence, z níž vzešel následující rozhovor. U druhého compu seděl vokalista Dark Gamballe, 10.
Zdá se, že u posledních dvou desek jste si oblíbili jednoslovné názvy, a to ještě takové, které by s vaší tvorbou na první pohled asi moc lidí nespojovalo. Jak Superstar, tak i aktuální Bonboniera, se zdají být přece jenom termíny tak trochu odjinud než ze světa tvrdší muziky. Předpokládáme, že Bonboniera jako název má charakterizovat nejspíš asi pestrost obsahu desky. Pleteme se hodně?
Čím déle se zabýváme muzikou, skládáním a hraním, tím pečlivěji přistupujeme ke každému detailu, který je spojený s konceptem jednotlivého CD. A ani název není jenom chvilkový výpotek. Je sice velmi naivní se domnívat, že pojmenováním CD Bonboniera zboříme nějaké mantinely. Ale! Alespoň uděláme menší dírku do přehrady přežitků a dogmat, že se rocková deska musí jmenovat "Smrtor" nebo popová zas třeba "Cukrkandlová láska na růžové zahradě". To samé platí i o hudbě. Hraní v kapele nás neživí a i kdyby... máme rádi volnost. Bonboniera je volnost, svoboda, překvapení atd. NO ORTHODOX!!!
S názvem patrně souvisí i titulní strana na "entomologicko-kulinářské téma", tedy brouk v čokoládě. Jak vůbec tahle varianta titulky vznikla?
Tohle je práce Havrana (David Spáčil), který mi zavolal: "Přijeď, uděláme nějaké fotky." Pak vzal torzo roháče a fotil. Jsme s jeho prací VELMI spokojení. Mimochodem, dělal i klipy Baletky v hlavě a Tryskáč.
A do třetice k názvu - součástí bookletu je i citát z filmu Forrest Gump: "Život je jako bonboniera. Nikdy nevíš, co ochutnáš." Lákalo tě dát ho na booklet v souvislosti s názvem a s tou již zmiňovanou pestrostí (tady nám třeba připadá, že posluchač, který vývoj Dark Gamballe sleduje, přece jen už díky tomu, jak jste se vyprofilovali, bude aspoň tušit, co na desce bude moci ochutnat...) nebo má pro tebe či, v širším pojetí, pro kapelu ještě nějaké další významy?
To motto pro mě představuje vesmír možností...
Necháváš tedy spíš na posluchači, ať si v něm najde, co chce?
Určitě! Přece nebudu lidi okrádat o fantazii. Už takhle je jí málo. Dark Gamballe nechce diktovat, upřednostňujeme možnost vlastních představ.
Pokud se ohlédneme ještě trochu k době přípravy desky - měli jste nachystáno víc skladeb než se nakonec na albu objevilo?
Ne. Vše, co jsme měli, je na CD. Po 17 letech už doufám poznáme, co je hloupost a který nápad je o ničem, a pak se jím nezabýváme. I když taková Tam dole pod kanálem málem nepřežila. Dnes jsem rád, že se tak nestalo. Pro mě není na CD vata a jestli je to fakt, si rozhodnou lidé sami.
To se zpočátku zdálo, že Tam dole po kanálem se natolik liší od celkového konceptu desky nebo co bylo důvodem toho, že měla namále?
Spíš bych řekl, že mladší polovina skupiny píseň zprvu vůbec nepochopila a přistupovala k ní velice laxně. Tím pádem spíš písni škodili, než že by ji posunuli dál. Těsně před nástupem do studia si to sedlo, ale i tak to byl boj. Dnes jsem za ní velmi rád.
Má v "rozhodovacích procesech" např. ohledně nového repertoáru apod. někdo v kapele to hlavní konečné slovo?
Nápady musí projít přes radu starších (10 a Robotom), ale i pochybnosti a připomínky ostatních jsou brány na zřetel. Někdy až moc a potom to trochu dře, ale pak se dostaví spokojenost a je to ok. U Bonboniery snad nevznikl jediný problém. Věříme si navzájem, a to je dobře.
Na definitivním zvuku si dáváte dost záležet. Bylo ve studiu tentokrát hodně co dodělávat? Slyšeli jsme takové zprávy jako, že jste měli docela rychle nahráno.
Byla to bleskovka. Vše bylo připraveno. Staníček (Valášek, Studio Šopa) dostal předprodukci a vše jelo jako dobře namazanej stroj. Staníčku, děkujeme. Bylo by nefér nezmínit i geniální předprodukční a skladatelskou práci Robotoma, bez kterého by to takhle nešlapalo.
Nemůžem se nezmínit o textech. Jejich zvláštní poetika jenom podtrhuje celkovou osobitost jednotlivých skladeb. Zajímalo by nás, jestli vznikají dříve než hudba nebo třeba až na základě nějakého melodického motivu.
Děkuji. Dělal jsem na nich průběžně rok. Texty už teď píšu pouze na udělané podklady (prvotní nástiny písniček). Jaká je hudba, jak na mě působí, tak takové jsou texty. Mám moc rád tu atmosféru, jak vznikají. Je to dřina, ale mě to baví čím dál víc. Pokud ti potom lidé rozumí a věří, je to hodně příjemné.
Píšeš třeba hodně textů tzv. do šuplíku s tím, že je pak možná někdy použiješ?
Dva šuplíkáče mám, ale myslím si, že v tom šuplíku zůstanou. Jdou až moc na dřeň a jsou přeosobnělé. V šuplíku je jim dobře.
Jsou ti inspirací k textům vlastní zážitky nebo určité příběhy?
Určitě ano, ale i hudba, knížky a moje další osobní vášeň filmy a klipy. Rád se do toho světa potápím.
Tvůrci na poli tvrdší muziky zpravidla, co do filmů a knížek, upřednostňují žánry jako sci-fi, fantasy nebo horory. Jak je to u tebe?
Mám rád knížky od Kena Folleta, zvláště Pilíře země. Není to nic složitého, ale pěkně se to čte. Mám rád Morella, Sheldona, Kontze atd. Filmů "sjedu" opravdu hodně. Teď je u mě už delší dobu vede Oldboy. A taky miluju Forresta Gumpa a nádherný film s Jackem Nicholsonem - Lepší už to nebude. Je toho moc. Většinou mě inspiruje spojení filmu a hudby dohromady. Naposledy třeba Říše vlků.
Mimochodem, je to možná ptákovina, ale celkem zajímavá, píšeš texty na počítači nebo jsi "vyznavač tužky a papíru"?
Prvně tužka a papír, protože většinou počítač s sebou nenosím a ta tužka je pro mě víc osobnější a víc propojená se mnou. Potom přijde na řadu počítač a nekonečná korektura až do doby, kdy se dostaví spokojenost alespoň na 90%.
Když se trochu vrátíme proti času. Hodnotíš zpětně podle ohlasů ten přechod od gamballštiny k češtině jako velké plus pro posluchače nebo je to třeba brát spíš jako uzavření určité kapitoly vývoje kapely?
Obojí dvojí. Ale ta čeština mě moc baví. Mám potřebu, aby mi lidi rozuměli a v tom byla gamballština hodně elitářská. Jsme přesvědčení, že pokud bychom pokračovali v gamballštině, tak by nás to nepochopení zabilo.
Kapela s takhle originálním přístupem k muzice by mohla mít celkem šanci dostat se
i za hranice. Není tady čeština trochu handicapem? Je samozřejmě taky otázkou,
jestli by Dark Gamballe nějaké větší cestování po světě třeba vůbec lákalo.
Myslím si, že i Dark Gamballe v češtině by měli šanci, ale stálo by to mnoho peněz prorazit. Patnáct let posloucháme řeči o tom, jak bychom ve světě zabodovali. Velký kulový! Těch šancí bylo hromada, ale bez peněz do světa nelez. My ale netrpíme syndromem ublíženectví. Děláme to, co nás baví. Jestliže nás bude svět chtít, tak proč ne, ale snít už budeme o něčem jiném.
Kde vás budou moci fanoušci v létě vidět a slyšet? Objevíte se třeba na nějakých festivalech?
Masters of Rock, Basinfirefest, Gambrinus festy, Hrušovany fest, různé motorkářské a tunning festy atd. Hraní je hromada. Více na www.darkgamballe.cz.
Chýlíme se zvolna ke konci. Muzika Dark Gamballe je takový originální mix nejrůznějších vlivů smíchaný do vcelku nekonvenčního výsledného tvaru. Máte vůbec nějaké spřízněné kapely, ať už hudebně nebo "ideově"?
Máme spoustu hudebních kamarádů a spřízněných kapel, nicméně spíš jsme takový samorost. Jsme boxeři těžké váhy ve vlastním ringu. U nás je málo kapel schopno postavit se na pódiu sám za sebe. Spíš je zvykem vzít si na sebe podobu někoho jiného a modlit se, aby to nikdo nepoznal a nebo se tvářit jako třeskutý originál, přestože vypadám, hraju a hýbu se jako Cobain, Davis, Wylde atd.
Zdá se, že na Superstar a teď na Bonboniéře jste svůj současný výraz dovedli na určitou hranici, za níž už hrozí trochu nebezpečí toho, že se nová tvorba může stát pro posluchače snáze předvídatelnou a ubude určitý "moment překvapení". Máš představu, kam by se Dark Gamballe měli dál ubírat nebo je na takové úvahy v současné době, nedlouho po vydání nové desky, ještě moc brzo?
Určitě se budeme snažit překvapovat i nadále. A pokud se to už nepovede, tak si myslím, že i tak jsme přinesli hodně svěžího větru.
Děkujeme za rozhovor.
navštivte:
www.darkgamballe.cz
Odkazy:
Autorovy články
-
Love Gangsters: zivy nastroje nas nebavi
-
Klidne treba death metal, ovsem se zvirecima textama...
-
Electro Prague Festival 4, 22.4., Retro Music Hall, Praha
-
Vcera se v Praze otviral novy klub - Retro Music Hall
-
Dick O' Brass, Marw, 17.3., Palac Akropolis, Praha
-
Prague In Dark, 24. zari, klub Cross, Praha
-
The Birthday Massacre, On Air, Tear, 18.8., Matrix, Praha
-
The Crüxshadows, Egotrip, 28.7., Rock Cafe, Praha
Diskuze
Komentáře mohou přidávat jen registrovaní / přihlášení uživatelé.

před více než 5 roky
dobré
P?kný rozhovor.Je z toho cítit,že pán už ví.Velmi sympatická skupina.
magdice