Washington D.C. je pro většinu příznivců independent scény neodmyslitelně spjat s kultovní značkou Dischord. Ruffian Records pocházejí ze stejného města a ačkoli hudba jimi produkovaná je poněkud jiného kalibru než osvícený punk/hardcore, vazby na jeden z nejpovažovanějších nezávislých labelů tu přesto naleznete. Počínaje tím, že na nahrávky Ruffian Records narazíte v distribučním katalogu Dischord a konče tím, že ústřední postava labelu Hugh McElroy byl členem dnes již neexistujícího dischordského bandu Black Eyes. Tak či onak, u všech kapel, o nichž tu bude řeč a jejichž tvorbu se vám v krátkosti pokusím přiblížit, má prsty právě Hugh McElroy. Tolik rozplétání zašmodrchaného uzlu souvislostí.


Hand Fed Babies - Hand Fed Babies EP
7 skladeb / 25:50, Ruffian Records

Ti, co měli tu čest s nahrávkami Black Eyes, ví o schizofrenii tohoto spolku své. Na jedné straně hardcore energie, na druhé překvapivé experimentování. V Hand Fed Babies, kapele, kterou od roku 2004 kočíruje Hugh McElroy dostala touha experimentovat zelenou, po punk&hardcore ani stopa. Naopak pokusů s dubem, elektronikou a world music přehršel. Pokud jste připraveni vstřebávat nové pohledy na staré formy, mohu tuhle poměrně náročnou, leč interesantní záležitost vřele doporučit.

80%

poslechněte si:
www.myspace.com/handfedbabies


Egoinox - Raise Up
3 skladby / 17:26, Ruffian Records

Jedním ze členů Egoinox je opět workoholik Hugh McElroy, jenž zde (jak jinak) experimentuje s odvrácenou stranou dubu, temnými harmoniemi, elektronikou ... Vedle něho dominuje zpěvačka Saran Malene M., jejíž výraz se pohybuje od litanií Diamandy Gallas, přes angažované buřičství Patti Smith až po vokální eskapády Alex Marculewicz z někdejších Deep Sweden. O hudbě Egoinox platí to co bylo napsáno v souvislosti s Hand Fed Babies. Pozoruhodná a veskrze svobodomyslná záležitost.

80%


La Mi Vida Violenta/Sentai (split CDEP)
5 skladeb / 22:26, Ruffian Records

Ze všech představovaných releasů je toto splitko bezesporu posluchačsky nejvstřícnější. Samozřejmě v intencích Ruffian Records. Pohled na hudbu obou kapel je do značné míry obdobný. La Mi Vida Violenta dokázali zrecyklovat kdeco: hc, jazz, punk, disco. Když přidáte vynalézavá bubenická sóla, která mají daleko k jalovým instrumentálním onaniím, náročnější posluchač nemůže být nespokojen.

Sentai mají svým pojetím blízko jak ke kolegům LMVV, tak i kapelám jako Q and not U, Supersystem apod. Dusavý dance spodek kombinují jak s (post)punkem, tak s elektronikou. Oproti LMVV však Sentai na splitu zní přece jenom poněkud rozháraně.

A abych nezapomněl, to, že se na nahrávkách pro toto split album nepodílel nikdo jiný než náš starý známý Hugh McElroy, už těžko někoho překvapí. McElroy to zkrátka má - jak se říká - pod palcem.

La Mi Vida Violenta: 90%
Sentai: 80%

navštivte:
www.sentai.tk