Desky jako je "The Common Cold"Austina Lucase, chlapíka původně z Bloomingtonu v Indianě, teď už pár let z pražského Žižkova, indie/HC scéna všeobecně potřebuje a konkrétně naše scéna už ji potřebovala jako sůl. Potřebná je proto, že s každou svojí minutou názorně vysvětluje těm, co se zajímají o nezávislou muziku a přitom pořád nejsou schopni nebo ochotni vnímat fakt, že existuje i autentická folk & country music, a že tahle hudba má možná kromě pár vrstev vnější slupky pramálo společného s balastem, který nám pod touhle visačkou podsouvají mainstreamová média.

Country hudba, o které je tady řeč, má živé kořeny ve folklóru a nadčasovém umění vyprávět příběh - v případě Lucasova debutu provázání s tradicí báječně ilustruje a cappella odzpívaný a za přispění Lucasovy sestry sugestivně interpretovaný tradicionál "Cruel Brothers", vložený mezi autorské skladby a v kontextu alba působící naprosto přirozeně. V textech ani v hudbě Austin Lucas nemá artistní sklony k egocentrismu či podivínství nejvlivnějších undergroundových songwriterských celebrit dneška (jasně, zase a znova mluvím o Smog a Bonnie Prince Billym), ani neparafrázuje archaický jazyk dřevního country jako William E.Whitmore a David E. Edwards. Blíž je mu civilnější urban folk Damiena Jurada (famózní otvírák "Dead Factories" je podobně spolehlivou a nic nenalhávající návnadou na zbytek alba jako "Ohio" na Juradově albu "Rehearsals for Departure"), melodické lo-fi Elliotta Smithe nebo emo-folk Davida Dondera.

Při poslechu "The Common Cold" si často vzpomenu na Springsteenovu "Nebrasku"; namísto chladné, tvrďácké pózy, kterou jen sem tam problesknou city, ale u Lucase najdete emocionální přímost, se kterou rozebírá milostné vztahy, přátelství a třeba i vztahy ve svojí rodině. Je to právě jeho podáním a hlavně výrazným vokálem, že nemáte důvod na vteřinu pochybovat o upřímnosti celého podniku. Tahle deska je potřebná taky proto, že v našich krajích v singer/songwriterském ranku zatím nic s tak jasným názorem, srovnatelné kvality a přesvědčivosti nevyšlo. Atlantic Cable, Selfbrush, Martin Tuli Patras - a s trochou dobré vůle sem přiřaďme i Folk3mail - určitě prominou, písničkářští dorostenci Lilac nebo Bugmen sólovku dosud nemají; Květoslav Dolejší svými pamětihodnými demo-artefakty vytvořil kategorii vlastní, které bezkonkurenčně kraluje.

Písničkářský talent, o kterém u Austina Lucase nikdo nepochyboval z koncertů, byl tedy konečně důstojně zvěčněn na vinylu a kazetě. Teď ještě doufat, že až se (i během následujících evropských a snad i amerických turné) náklad těchhle nosičů rozebere, získají se časem prostředky na CD verzi, která dá Lucasovým písničkám možnost dostat se přeci jen k o něco víc lidem. Kromě Austina samotného bych to jako zadostiučinění za odvahu a jako potvrzení jejich prozíravosti přál taky labelům, které spojily síly k vydání vinylu "The Common Cold".

95% (5% mínus proto, že je ta deska tak krátká)

navštivte:
www.sweb.cz/samuelrecords

poslechněte si:
www.myspace.com/austinlucas1