Novinky

Ta(dleta) Jana z Ohrady, to vám je ale živel

tajanacover.jpg Ta Jana z Velké Ohrady - Pod prahem
14 skladeb/ 52:23 minut, Black Point

"Cože je to za zpěvačku? - Ta Jana. - Fakt velká legrace. Ječí ti tu od rána a ty ani nevíš, jak se menuje?" (z Bořkova obýváku)

O Janě vím od jejího debutu, nikdy jsem ale neměl to štěstí potkat ji (v lukách, na koncertě či na CD). Poprvé ji vidím až v bookletu jejího nového CD (hele - má brejle) a slyším z té desky. Ostuda? Ale no tak, děcka, nebudeme si tu přece hrát na mateřskou školu.

Jestliže hudební publicista Josef Vlček označil Janu z Velké Ohrady za jednu z deseti nejvýznamnějších českých zpěvaček, je to jeho věc. Určitě si to zdůvodní i později nahoře (nebo dole). Tvrdí-li Black Point, vydavatel CD Pod prahem "Třetí album této představitelky moderního šansonu to (co říká Vlček) v plné míře potvrzuje," může jít o reklamní trik. Ale nejde, ta deska má fakt něco do sebe. Jen varuji předem - není to snadné poslouchání. Na vině jsou především slova, slova, slova, protože muzika je do-ko-na-lá… A hlas Januš jabysmet.

Obal má CD českej, jak jen může být. Slipy gaťky podprda a frťany i bosé nohy - k dokonalému obrazu tuzemské rodiny už chybí jen holá řiť. Ta není uvnitř bookletu, ni slovem se o ní Janina nezmíní, ale nevadí - i tak toho napovídá. A to, co hned tak někde neuslyšíte.

Ještě když v první písničce A co když?! zpěvačka tvrdí "Ty kufry ve dveřích jsou moje, lez přes ně ať je nezurážíš," je odvázaná, rozverná i rázná a přesvědčivá. Člověk by ji hnedle pasoval do role další Kočky ze Záběhlic. Nějakej novej rada Vacátko by si ji měřil nedůvěřivým pohledem a ona by z toho pajzlu dělala svým hrdlem lepší podnik. Ten klavír by tam sednul, slova "Neberu zavděk kusem loje" a bicí Romana Pluhaře i skvělá basa byla by na místě... Jenže rozuměli by štamtgasti té knajpy, když by pak zvolnila a tvrdila "Klepe se rosol vnitřních hlasů, otvírá nedočkavej plást"? Ne, to není obyčejnej šanson, stejně tak jako Janu nedoprovází obyčejná skupina. Tahle dává písničkám ten správnej pel, basa je tudle bluesová a pak zas spíš do jazzu, klavír semtam zabrousí do tingl tanglu, bicí písničky ženou k šramlu. Pak je ale hlas hodí do latě a spolupracují, beránci to však nejsou.

Spíš k lidovce má blíž Dobový blues. I tady je Jana živel, řízená neřízená střela, její la la lala lalá zní v závěru cikánsky - a co my víme? Když v písni O čem se nemluví slyším soulad klavíru a bicích, vzpomenu si - jak jinak? - na Dresden Dolls. Tady si ale "navíc" Přemysl Vágner hladí basu smyčcem a klavírista David Bidlo vystřihne v intermezzu klubové sólíčko na klavír. Tohle že je nováček v Janině dresu? Hučku dolů!

Léta 60. má na CD evokovat obal, já bych do nich spíš šoupnul song Ze života. Asi ne slova "Raz dva tři kousíčky, masíčka z mezižebří vydloubávám," ale jistě píšťalka a refrén by byl pro Semafor to pravý vořechový. A to je jen jedna z mnoha poloh. Tu si Jana po svém posteskne, že je bezdětná (Dobový blues), jinde připomene že je svobodná (Singl). Tvrdí "Krása není nadvláda a síla" (Z rozmyslu a ze soucitu), sbor muzikantů jí výjimečně oponuje "Kostrčí tiká, jestli to neskončí budeš mít smolnej den" (Něco mě je, 2006). Písnička Věkoun je z rodu balad CK Vocalu, ale díky hlasu zní naléhavěji. Skvělý kontrast s lidovou líbezností klavíru! Dva obři připomínají nějakou Koubkovinu s (jakoby) Skoumalovým klavírem, písnička N. I. M. B. je nejspíš příspěvek Té Jany k problematice světovému terorismu. Jde ovšem o jednu z nejpodivnějších věcí alba. CD, na němž zdaleka není vše nalinkované. Kdy vás ale naposledy která deska nutila přemýšlet? A nemyslím nad tím, co za blbinu to zas natočili.

Rozvernost se jakoby vrací v závěru alba, když v písničce Já chci! tvrdí Jana "Já chci bejt hloupá, ničemu nerozumět, věřit". Je to spíš ale jen smutek a nadhled - a konec zvonec. Cinkla řídítka favorita či ukrajiny a můžeme si to dát zas od začátku. Třeba už při pátém poslechu pochopíme i tu o tom, jak ...

80%

navštivte:
www.tajana.cz

poslechněte si:
www.tajana.cz/site/hudba.html