Novinky

Dark Gamballe - Bonboniera

darkgamballecover.jpg Dark Gamballe - Bonboniera
11 skladeb / 41:29, Redblack

V bookletu nové desky Dark Gamballe je uvedeno motto z Forresta Gumpa, které říká, že život je jako bonboniera, protože nikdy nevíte co ochutnáte. Jenže tady to sakra víte. DG jsou totiž kapelou prověřených kvalit, posluchač získává (svým způsobem) jistotu dobré muziky a spíš jde o to, kam kapela svůj výraz zase posune. Její rukopis je totiž natolik specifický, že by muzikanti byli blázni, kdyby ho dobrovolně proniczanic opouštěli.

Na předešlém albu Superstar skupina jasně ukázala, že tvrdá muzika a řekněme popovější výrazivo, nemusí být vždy nutně v kontradikci. Jak je to na novince? Upřímně řečeno - velice podobně. Ovšem s tím rozdílem, že Dark Gamballe svou hudbu ještě dopilovali a vycizelovali k téměř naprosté dokonalosti. Tvrdá rocková kytara si zde přizvukuje s moderními elektro dance zvuky, dravý agresivní vokál zase koresponduje s tzv. normálním zpěvem. Mimochodem, frontman, slyšící na přezdívku "10", je pro soubor skutečné požehnání. Dokáže měnit vokální výrazivo podle libosti, takže už jen tím je celkový výraz ozvláštněný. Nudu tady nečekejte.

Pojďme ke konkrétním skladbám. Absolutní jedničkou s hitovými ambicemi je bezpochyby Tam dole pod kanálem. Jakoby jste zkřížili hardcore a taneční tracky do sebe. Jakoby Prodigy hráli jako Sepultura. Jakoby si computer podával ruku s kytarou. Ta skladba může být vlastně takovým prototypem "darkgamballovského" soundu dnešní doby. Skvělá je taktéž hned následující Závrať. Pomalejší píseń, s mírně psychedelickým názvukem, jasně ukazuje, že kapela dokáže hrát i pomalu a taky tvrdě a zajímavě. Nesmím zapomenout ani na píseň Dešťový mužíček, přecházející z lyrických pasáží samovolně do hřmotných erupcí. Tak bych mohl brát skladbu po skladbě a vždy bych našel hodně zajímavého. Slabá píseň prostě na albu není.

Někde se možná dočtete, že hudba zde nahraná se místy blíží až Depeche Mode (možná maličko v Pianista Nino). Nicméně až takový posun bych v muzice téhle svébytně kapely neviděl. Britové jsou jasný pop, byť interesantní a temný. Dark Gamballe, i přes jemnější pasáže, přicházejí od jinud. Z hájemství ortodoxní tvrdé hudby, přičemž její ortodoxnost už dávno překonali a pochopili, že doba holt trochu pokročila a postaru se hrát nedá.

Svébytné místo mají i české texty (z pera a hlavy frontmana). Zapláťpánbůh za ně. Proti jazyku anglickému nemám naprosto nic, ale slovní spojení si prostě vychutnám naplno jen a jen v mateřštině. Obraty jako:"Pod sukní máš tisíc ohňů, chci je mít všechny a sám, nepros mě, ne já se neotočím, v pekle se nezhasíná" nebo "Ty jsi Miss Popelník, a já jsem popel v něm, jsi sexy jako vajgl, děláme brajgl, tam dolem pod kanálem" dýchají zvláštní poetikou a dokreslují celkový výraz.

Má tahle deska vlastně nějaké negativum? Překvapivě právě ten specifický sound. Nezaměnitelný, leč také hodně svazující (vzpomeňme na Korn). Kapela prostě dospěla do bodu, kdy bude muset zvažovat, kudy dál. Jestli vykrádat sama sebe, nebo načerpat do žil novou krev. Držme jim palce, aby se jim podařilo to druhé. Tahle kapela za to sakra stojí.

70%

navštivte:
www.darkgamballe.cz

poslechněte si:
http://mp3.redblack.cz