Již čtvrtý ročník Electro Prague Festivalu přivítal ve svých prostorách nedávno otevřený klub Retro Music Hall. Dramaturgie akce připravila návštěvníkům vystoupení povětšinou zahraničních souborů, přičemž hlavním tahákem byla německá synthi popová legenda Melotron. Pro někoho možná překvapivá volba, ale je třeba si uvědomit, že elektronická hudba má mnoho podob a odrůd a právě na této přehlídce dostávají prostor projekty či formace z nejrůznějších částí elektronického spektra.

Celou akci zahájili pro večer jediní zástupci domácí scény Neural Implant. Plakáty pod jejich jménem uváděly vcelku slibný termín elektro terror a tato nálepka nelhala. Fanoušci vyznávající metalizovanou variantu EBM se tak rozehřáli hnedle na začátku. Trio produkovalo nekompromisní masivní zvuk, opřený o agresivní kytarovou hru (místy až metalově hardcoreovou) a drsnější klávesové rejstříky. Vizuální tvář dává projektu silový vokalista, který jako pravý frontman táhl celou show kupředu. Zajímavým faktem je to, že kapela zpívá česky. A nejen díky tomu, ale i pojetím dali Neural Implant vzpomenout legendu naší elektroniky, pražskou Vanessu.

Slovenští Gaping Chasm se blížili spíše klasickému střihu EBM. Žádná velká pódiová show se však nekonala, neboť si vystačili pouze ve dvou. Zato ale vše doháněli válečnou video projekcí - plně v duchu svého aktuálního alba Fragments Of War. Ostatně právě z něj soubor hlavně vybíral repertoár (To Be Free, Another Day In Paradise...). Jejich víceméně old school EBM set mohl leckomu evokovat klasiky typu Front 242 nebo Front Line Assembly.

První skutečně zahraniční hosté byli vlastně až němečtí future popoví Head-Less. Nebyl to ale zase až tak bohapustý komerční pop. Naživo zněli vcelku ostře (samosebou v rámci stylových možností). Magnetem pro fanynky byl bezesporu zpěvák René, jehož mírně gahanovská image dávala celému vystoupení tak trochu "retro depeche" nádech. Ne však hudbou, aby nedošlo k mýlce. Ta vycházela z modernější podoby elektronické dance music a nepostrádala ani hybnost ani melodičnost. Matthias & Markus, klávesové srdce souboru, proplétali své tóny a dokázali vtisknout prezentovaným skladbám jistou neotřelost.

Slovenští Hieros Gamos (tedy svébytná vokalistka Gudrun, zvukový čarodějník 677 a duo performerek 2 Black Cats) jsou již prakticky jistotou neobyčejného audiovizuálního zážitku. Představte si trojici žen v černé kůži a latexu se stříbrnými doplňky osvícených plamenem pochodní a chladným svitem luny reflektoru. Do toho se do publika valí temně rytmická hudební hmota, akcentovaná podmanivým vokálním projevem. Vystoupení Hieros Gamos bylo anoncováno taktéž jako křest alba Fetish Remix. Vždyť také skladby, které zachycuje, představovaly hlavní stavební kameny koncertního setu. Nekopírovaly sice pořadí alba, ale identifikovat bylo možné např. V popole dní, Plynutie či Vyhladenie. Koncertní provedení díává samozřejmě vždy možnost obohatit jednotlivé kompozice o další rozměry. A tak tu bylo možné pozorovat třeba hru dvou "černých koček" s myší notebooků nebo specifické pohybové kreace vokalistky. Samozřejmě, že i zvuk se oproti studiovému albu proměří, když se rozlétne sálem. Jako celek velice působivé a pro náročnějšího posluchače rozhodně něco pro soustředěný poslech.

Headlineři festivalu, německé trio Melotron, přilákalo pod scénu především tančící příslušnice slabšího pohlaví. Paní a dívky svůdně kroutily obnaženými bříšky a hypnotizovali x-tou kopii Davida Gahana - zde Andyho Krügera v bílé košilce. Tomu patřilo pódium, tančil, svůdně kroutil pánví a samozřejmě také pěl. K tomu oba operátoři u kláves vyráběli tu dusavější onde melodické zvuky. Svůj vcelku kolovrátkově popový příspěvek do mlýna oživili coverem druhdy východoněmeckých stars Karat Der Blaue Planet. Skočné rytmy Melotron dovedly IV. Ročník Elektro Prague Festivalu až k vyvrcholení a závěru (nepočítáme- li následnou Depeche Mode Party).

Akci lze dozajista z hudebního hlediska považovat za zdařilou, ovšem zájem fanoušků by si takováto přehlídka zasloužila mnohem větší. Co to je necelá stovka!? Jenže dneska už lidi nechodí ani na fotbal, natož na kulturu...