Album Variations slovinského experimentátora se zvuky Jerneje Marusice obsahuje celkem jedenáct skladeb, v nichž jsou abstraktní beatové podklady (často až na hranici minimalismu) doplňovány všemožným a všudypřítomným praskáním a šuměním. Zvukovou pestrost pak desce dodávají jednoduché ale účinné motivy, často uvězněné ve smyčce, a spíše jen náznaky melodií, které jsou již v zárodku potlačovány, což vytváří patřičně stísněnou a napjatou atmosféru.

Octex si ve většině tracků "dává na čas" a vtahuje posluchače do jejich experimentálních tenat až ve druhé polovině stopáží. Činí to však téměř bez výjimky s odzbrojující jistotou a neodvratným vyústěním v naprosté pohlcení těmito zvukovými "psychothrillery". Nejedna skladba by byla ideálním hudebním doprovodem pro nějakou tu méně či více vypjatou psychologickou scénu, ze které diváka nepříjemně mrazí. V pár momentech (Elvolv, Vertin, Rescatte) dokonce Octexova tvorba připomíná aphexovský dark ambient z první půle devadesátých let, kdy použité strašidelné zvuky dokonale plní svůj účel zhmotnění plíživého děsu, který neustále cítíte za zády, ale ať se otočíte seberychleji, nikdy ani koutkem oka nezahlédnete jeho původ.

Jernej Marusic nahrál ponuré album plné atmosférických postdubových aranží, které v kombinaci s blips'n'beaps a temnější podobou ambientu činí z Variations nahrávku, jež posluchači předvede svou opravdovou sílu pouze za mdlého (či ještě lépe žádného) světla Měsíce. Tehdy také přicházejí do spánku těžké sny, během nichž se převalujeme z boku na bok a lapeni ve tmě dychtivě očekáváme rozbřesk, který nás vysvobodí z onoho prostoru mezi životem a smrtí, v němž nemáme kontrolu nad vlastním tělem. A jako soundtrack nám k tomu hrají skladby z Variations. S Octexovou novou deskou v uších není život veselejší, ale kdo by se chtěl pořád jen smát.

80%

navštivte:
www.octex.si

poslechněte si:
www.rx-tx.org/?n=5