Tři chlápci z Dallasu s pokérovanými pažemi a intelektuálními ksichty vydali třetí full length C/S, na němž s pomocí renomovaného producenta Stuarta Sikese, jenž má za sebou spolupráci s White Stripes, Jets To Brazil a The Walkmen, pokračují v hledání ztraceného nirvanovského grálu. Od předchozího, přes dva roky starého CD Building a building, rovněž na značce Deep Elm (část jejich produkce distribuuje v tuzemsku firma Day After), popřípadě splitu s kolegy ze stejného města - Red Animal War neprodělali zásadnějších proměn a neříkám, zda je to dobře či nikoli.

"Dallasští kovbojové" vybrušují svůj Koh-I-Noor k dokonalosti. Ačkoli se v některých recenzích na Slowride dočtete dokonce cosi o hard rocku (s pop melodiemi), tato "trefná" přirovnání je potřeba brát s dostatečnou rezervou. Případnému posluchači se mnohem pravděpodobněji dostane vydatné porce garážového rocku s klenutým emo-vokálem předáka, talentovaného rockového písničkáře a vrchního stavbyvedoucího repertoáru Slowride Dana Howarda Phillipse, který se vedle ozvěn nirvanovské minulosti a foofighterské přítomnosti (aniž byste jej označili za kopistu) nerozpakuje stavět country-rockové tradice domovského státu, na jehož korouhvi vlaje osamocená hvězda. Takováto občasná vypadnutí z role drsňáků, jež by mnohým rockerům narušila image, Slowride sluší a desce dodává na vítané rozmanitosti.

80%

navštivte:
www.slowride.net

poslechněte si:
http://www.deepelm.com/448


Burns Out Bright - Save Yourself A Lifetime
10 skladeb / 52:39, Deep Elm Records

U předchozí nahrávky, EP Distance and Darkness nebylo těžké podlehnout dojmu, že skupina z jižní Karolíny bude jen dalším zápisem do dlouhého emo-corového seznamu Deep Elm. I když určité přesahy z žánru mohly leccos naznačit, dlouhohrající debut v mnoha ohledech překvapil. A překvapení to je veskrze příjemné. Kapela si uchovala to přínosné z emo core, tedy naléhavost, dynamiku a živelnou energii a přidala krystalickou melodičnost indie rocku a aranžérskou píli, díky níž ustála i několik delších tracků, snad s výjimkou I Just Want You to Know, I Hate Each One Of You..., pětiminutového brnkání na nezkreslené elektrické kytaře doprovázející zjemnělý vokál, kde se toho děje skutečně jen pramálo zajímavého. Vedle slušného emo-indie-rockového materiálu naleznete i aspiranta na hitový singl Optimistic Nihilistic, energickou skladbu v duchu Grohlovy party.

75%

navštivte:
www.burnsoutbright.com

poslechněte si:
www.deepelm.com/447


Free Diamonds - There Should Be More Dancing
13 skladeb / 30:14, Deep Elm Records

Free Diamonds dostali loňského roku šanci předvést se na vyhledávací edici sponzorované labelem Deep Elm This Is Indie Rock (jejich skladbu Blind Boys naleznete na třetím dílu seriálu). Naděje vkládané americkou značkou do britské trojice se vyplatily. S potěšením konstatuji, že Blind Boys z inkriminovaného sampleru nebyla svou kvalitou výjimečná. Drtivá většina tracků z debutu There Should Be More Dancing by mohla reprezentovat tvář kapely, jež svým zvukem zapadá spíš do garážové Ameriky než na obsesí po nových objevech prahnoucí britskou scénu, stejně dobře. Že se o Free Diamonds občas hovoří v souvislostech s Maximo Park či jako o pre-pubescentních Supergrass, berte s rezervou. To poslední, co vás při poslechu této desky napadne je, že tahle trojka běží s připitomělým výrazem v tváři vstříc trendařským choutkám ostrovních magazínů.

Jestliže Free Diamonds vycházejí z punk rocku, pak rozhodně z toho amerického, popřípadě skandinávského, než že by jako řada ostrovních kolegů do zblbnutí recyklovali poselství The Clash či Jam. Odsekávanými riffy a nervózním projevem zpěváka připomenou The Hives, intelektuální rozervanost některých svých krajanů, nahrazují náklonností k vidláckému pojetí rockabilly a manickým dance-punkorytmům. Na There Should Be More Dancing neuslyšíte britskou ležérní ledabylost, nýbrž hysterický ječák, který evokuje bolestivě vykleštěného Jello Biafru. To jediné by mohlo být překážkou pro širší přijetí tohoto výtečného debutu.

85%

navštivte:
www.freediamonds.co.uk

poslechněte si:
www.deepelm.com/452


Fightstar - They Liked You Better When You Were Dead
9 skladeb / 38:26, Deep Elm Records

Rovněž další Britové, Fightstar se objevili na edici This Is Indie Rock a rovněž i oni se moc nehodí do krámu současným britským hype náladám. Zato skvěle zapadají do katalogu Deep Elm mezi emo-core-punkovou smetánku.

Po svém odchodu ze slibně se rozjíždějícího pop-punkového tria Busted zformoval Charlie Simpson kapelu bližší jeho drsnějšímu naturelu. Kvartet dostal název Fightstar a brzy vydal debutové EP - They Liked You Better When You Were Dead (v aktuální reedici rozšířené ze šesti na devět skladeb), které se dočkalo příznivých reakcí stran hudebního tisku, zejména toho se zaměřením na tvrdší žánry (Kerrang). Dost nečekaným překvapením proto bylo, když dvě jejich singlové skladby (Paint Your Target, Grand Unification Part I) zabodovaly v singlové Top 20.

Abych pravdu řekl, tvorba Fightstar na mě působí malinko schizofrenním dojmem. Na jedné straně je tu sympatická tvrdošíjnost, s jakou si kapela razí cestu vpřed bez ohledu na nálady na domácím hudebním kolbišti. Na straně druhé, chtějí být tvrdí - jejich hudba osciluje mezi emo core a nu metalem - a zároveň popově melodičtí. Fightstarovský prototyp přístupu k skládání vypadá asi takto: Začíná se celkem nevinně, klasickou vybrnkávanou pasáží, která se vzápětí zvrtne v mohutný výron emo-core/metalové energie, popřípadě toto zklidnění přichází na závěr. Čas od času vás kapela zaskočí melodií jak od Radiohead či patetickým vokálem, jaký byste čekali spíš na deskách U2. A do toho ten název, Fightstar! Jakoby se kapela nemohla rozhodnout, zda být za bojovníky, nebo za hvězdy.

70%

navštivte:
www.fightstarmusic.com

poslechněte si:
www.deepelm.com/453