Možná byste se cítili v davu, který by nevěřícně kroutil nad současnými kousky Dana Bárty a jeho crew, kapku osamoceni. Možná by teorie o postupném dozrávání samotných muzikantů vzala za své. Ale ne. Snad někdy v době ledové, co se týče nepředvídaných záležitostí již zmíněného interpreta viz. Alice, Sexy Dancers etc. Pak by se zdálo, že stačí říci kouzelné slůvko a hotovo dvacet. To bychom přišli všichni zkrátka. Jelikož cesty hudby a Páně jsou nevyzpytatelné. U tohoto chlápka obklopeného skvělými hráči ovšem můžeme jen mlaskat blahem. Soustředit se na výběr lahůdek par excelence. Že tento druh chvály smrdí. Ale kdeže. V tomto případě můžeme i oči přimhouřit. A to nad zdařilým kompletem v podobě živého double CD, kterému sice nemusíme zrovna nadávat do kompaktních, ale můžeme jej bez obav častovat jinými chvályhodnými slovíčky.

Oba kotouče spojuje suverénně sofistikovaný přístup. Aranže jsou poprášeny pelem jazzu, funky nebo latiny tak, že i ty nejprofláklejší /nejznámější skladby z minulosti zní jako retro soundsystem okamžitých nálad. Jednoduše přesvědčí o vážnosti právě nastanuvší situace. Proto také hned od prvních rytmů svádí k úvahám, že to jistě není náhoda ocitnout se ve spirále interpretačního a tvůrčího vývoje na předním místě. Jestliže mluvíme o dvou (rozumějte rovnocenných) nosičích spojených pupeční šňůrou muzikantské poctivosti, sluší se je rozebrat také jedno po druhém.

Při prvním z dvojčat (disk A) se neubráníte dojmu ukolébání unavenou dírou v podobě Killing time. Po krátké chvíli není možné se zbavit dojmu náhlých úkroků do světa rázného jamování typu Moje vina, kde Bárta pomalu rozjíždí sérii vydařených vokálních čísel plných improvizačních gagů, a to za aranžérsky podmanivé podpory nápaditého piana Filipa Jelínka. Do koutku melancholie s pozvolným procitáním nás celá banda přesune do Rána. V této situaci nás však nenechává dlouho a přeřadí na mnohem svižnější notečku, kterou není nic jiného než wonderovka I Wish. Tuto píseň v podání firmy Bárta a spol. je možné přirovnat už jenom k rozvernému dovádění (zpěvné záchvěvy groovy Balzarovy baskytary), hudbě z radosti. Veselí a nadšenost se projevují i v dalších záležitostech. Tedy vše přetaveno do Some People (Sexy Dancers), Introduction To Happieness nebo Tábory šestek, ale vše na jeden a sto způsob.

A to už je tu druhé dvojče (disk B). Nenechává na pochybách. Je přiblížením nedávné historie. Z větší části odráží patrný posun v poetice textů a tento fakt nijak neruší ani snowborďácká třešnička On My Head. Inteligentní příběhy/nepříběhy konfrontované s opoznání jemnějšími a emotivně vystavenějšími instrumentálními hrátkami, jenž jsou na hony vzdáleny módní/mainstreamové prvoplánovosti. Jednotlivé party se střídají s rozvahou a hráči spíše udržují náladu v celku, do kterého nepronikne ani zrnko zbytečných nebo siláckých sól. Tak se daří na každou píseň ušít slušivý kabát, rozprostřít tónovou a rytmickou barevnost napříč celé palety možností. Abych byl upřímný. Číslo dvě se dokázalo více dostat pod kůži. Procházka po stopách Města, kde zažíváme zadumané bluesově laděné Stmívání. Záhy na to se oddáváme (princovsky laděnému) jazzovému jamování Foot In Another Land. Jako by to už někde bylo. Ta píseň. Ten hlas. A je tu závěr. Ve stylu "kontra". Mingusovská levitace Roberta Balzara, ladně přehoupnutá do smyčcové etudy, která na úplný výjezd kontruje i snivého "Básníka". A rázem se pokojem rozhostí ticho v jiné tónině.

Co tedy zbývá ještě dodat. Na to, že se nahrávalo dva dny a především živě je zvuk navýsost precizní bez stopových prvků umělosti. Bohužel kamenem úrazu je rozpoznatelné řazení/neřazení skladeb, tak jak šly/nešly koncertně za sebou. Tento fakt do jisté míry snižuje přirozenou autentičnost takto přeneseného záznamu. Toto tvrzení může být ovšem jen dalším slovem do pranice. Jak by řekl klasik... Proti gustu žádný dyšputát. Není-liž pravda?

90%

navštivte:
www.danbarta.cz

poslechněte si:
www.sonybmg.cz//barta-dan/retropicture-live/