Hieros Gamos již nějaký čas vydání svého albového debutu avizovali a nyní (v okamžiku, kdy se jim podařilo najít vydavatele - a to ještě ke všemu doma, i když výraz "doma" lze asi v tomto případě chápat v nejužším možném smyslu slova...) je deska, v podobě digipacku s multimediálním (zvukovým i obrazovým) diskem, na světě.

Obrazová část je pro soubor, který se prezentuje zčásti jako performance, v podstatě téměř nezbytnost. Vizuální vjem je důležitou součástí každého vystoupení této formace a tak i desítka galerií na disku, která přináší 160 fotografií s umělecky pojatou fetish tématikou (ale třeba také z koncertů Hieros Gamos), jejichž aktéry jsou Gudrun, 677 a 2 Black Cats, navozuje atmosféru pro vnímání alba jako koncepčního celku. Někde se objevilo tvrzení, že se Hieros Gamos stylizují vizuálně do sadomasochistických rolí. Ano, latex, kůže a kov k takovému pohledu mohou svádět. Je to ale jen část většího a rafinovanějšího celku skrývajícího se pod pojmem fetish. Třeba fotografie ze série Voice Of Sirens toho budiž důkazem. Navíc v případě tohoto souboru hraje podstatnou úlohu ve vizuální podobě (a koneckonců i hudební) také mystika a jakýsi, řekněme, duchovní rozměr. Zkrátka, rozhodně žádná prvoplánovost.

Hudební část představuje osm kompozic hlavního působiště členů souboru, tedy Ľahké múzy, ve zvukových kostýmech nového střihu a na závěr pak novinku E Splendor Animae. Tvůrci tu tak povětšinou vlastně remixují sama sebe. K jejich cti je však nutno poznamenat, že se jim skutečně daří vtisknout jednotlivým opusům novou tvář korespondující atmosférou a vyzněním s hlavním tématem desky. Větší prostor tu mají klávesy a elektronika, byť samozřejmě to nejmarkantnější poznávací znamení, specifický vokální projev zpěvačky Gudrun, je pro oba projekty tím, co lze jednoznačně nazvat jejich styčným bodem.

Porovnáme-li si např. některé skladby v původní a nové verzi, tak třeba V popole dní vyznívá na albu Ľahké múzy Sen ohraničeného života oproti své přetvořené podobě jako drsnější minimalističtější, industrialem ovlivněný opus. Zde, u Hieros Gamos, se daří dík stavbě klávesového doprovodu posunout náladu od určitého odosobněného chladného napětí k napětí "hřejivějšímu" a smyslnějšímu. Pro další příklad můžeme jít ještě více proti proudu času až k albu Tieň bolesti z roku 1992, které je na desce Hieros Gamos zastoupeno skladbou Trýzeň. V podání Ľahké múzy expresivní uhrančivé minimalisticko industriální zaříkávání ("...sním zo mňa pocit viny..."), u Hieros Gamos skladba v bohatším a podmanivě "pompéznějším" aranžmá spojujícím v sobě názvuky vážné hudby s ostrým zvukem kytary, spíše jako kulisa k temné fetish party v prostorách aristokratického sídla.

Škoda jen, že se Hieros Gamos zatím nemohou prezentovat žádným klipem. Spojení akustické a vizuální složky je u nich, jak ostatně dokládá i album Fetish Remix, skutečně velice těsné a umocňující výsledný dojem.

85%

navštivte:
www.lahkamuza.net/hierosgamos/