Univers Zero - Live

"Kdyby měl Stravinskij rockovou kapelu, zněla by jako tahle ta... " , zní úvodní motto na internetových stránkách belgické skupiny Univers Zero, jedné z klíčových formací hnutí rock in opposition, jež na přelomu 70. a 80.let výrazně rozčeřilo hladinu tehdejší hudební scény. Univers Zero se totiž po počátečním jazzovém období ovlivněném ještě Milesem Davisem záhy substituovali do podoby experimentálního tělesa, které ve své tvorbě kombinovalo rockovou alternativu (Magma, King Crimson, Gong) se zřetelnými postupy komorní vážné hudby (Stravinskij, Penderecki, Bartók). Na této bázi funguje (vyjma tvůrčí přestávky mezi lety 1988 až 1999) v podstatě dodnes, i když tato legenda "chamber" rocku na svých posledních albech přece jen poněkud ustoupila ze své někdejší expresivity směrem k cizelování své formální kompoziční i hráčské dokonalosti.

Nejinak je tomu i na jejím prvním oficiálním živém albu (pomineme-li 20-ti minutový maxi singl Crawling Wind sestávající ze živých nahrávek, jež v roce 1983 vydala tehdejší japonská pobočka Recommended Records a který rozšířen o další bonusy vyšel v roce 2001 na CD), vzniklém sestříháním dvou koncertních záznamů z Paříže a z Bruselu z června loňského roku, na němž skupina představuje osm kompozic pocházejících převážně z poslední tvůrčí etapy. Dominujícím prvkem jsou i zde pro Univers Zero charakteristické plné a ostré rytmy (autorem veškeré hudby je leader kapely, bubeník Daniel Denis), bohaté harmonie (výrazně melodická hra houslí, fagotu či hoboje, zřetelné náznaky folklórních prvků) i vysoká emocionalita dosahovaná střídáním vypjatějších zlověstných pasáží se zklidněnými komorními plochami (sólové piano). Oproti studiovým nahrávkám však skupina přidala na rockovém důrazu (ostřejší a tvrdší rytmika) i na živějším a barvitějším zvuku.

Dá se to velmi dobře vypozorovat i z kratičké sondy po jednotlivých kompozicích. Snad vyjma rozvláčnější Méandres z posledního studiového alba Implosion většina skladeb mladšího data výrazně ožila. Skvěle působí především úvod a finální pasáž úvodní Xenantaya z sedm let staré desky The Hard Quest, jejíž dramatickou kompozici plnou dusivě ponuré atmosféry posouvají do smířlivějších sfér hřejivé housle Martina Lauwerse či pestrá paleta klávesových barev Petera Van Den Bergheho (včetně přece jen poněkud archaicky znějících ohlasů postupů canterburské školy). Velmi pěkně vyznívají i další dvě útlejší komorní záležitosti z tohoto alba - Civic Circus (s převládajícími tóny kláves) a Kermess Atomique. Dost odlišné aranžmá se projevilo i na Electronika Mambo Musette, skladbě z Denisova sólového alba Les Eaux Troubles z r.1993, jež zde svojí lehce jazzrockovou barvou vyznívá tradičněji (díky stylu kláves a tenor saxofonu) - možná více ve stylu dnešní Magmy či některých jejich "zeuhl" následovníků.

Pamětníci patrně pookřejí nad zařazením Bonjour Chez Vous z legendárního alba Ceux du Dehors. Právě u této kratší kompozice je však názorně slyšet poněkud rozdílné pojetí tehdejší a dnešní sestavy souboru (podnes zůstali pouze Denis a jeho dlouholetý souputník - hobojista a fagotista Michel Berckmans). Ostřejší rytmika, vypjatější pasáže a celkově sevřenější zvuk zůstaly zachovány i na jejím aktuálním provedení, přesto je znát, že Denis a jeho dnešní kolegové již v sobě tehdejší hloubku a emocionalitu bohužel nenalézají. Asi nejpřesvědčivěji tak vyznívají dva závěrečné tracky. Zatímco ve Falling Rain Dance musíme chtě nechtě překousnout její zhruba dvouminutový úvod v podobě poněkud diskutabilního Denisova bicího sóla, zbylá část skladby i celá závěrečná Toujours plus a l'est (z alba Crawling Wind) jsou neskutečně uvolněnou a hřejivou jízdou někde na hranici akademismu prostého komorního tělesa a sofistikované world music (opět skvělý Lauwers), jež zdá se, dnešní podobě kapely sedí možná ze všeho nejvíce (něco na způsob rovněž belgických DAAU a Cro Magnon či srbského saxofonisty Borise Kovače a jeho starších komorních prací).

Tato živá nahrávka tak jako celek dokazuje, že Univers Zero stále zůstávají špičkovou kapelou tzv. "chamber music". Jak pro její originální propojení precizních komorních partů s ostrou a výraznou rockovou rytmikou, tak i díky tomu, že se stále dokáže vyhnout zavedeným klišé a laciným pompézním prvkům. Ono na těch slovech z úvodu přes jistou neskromnost asi skutečně něco bude. Kdyby měl Stravinskij rockovou kapelu, zněla by jako tahle ta...

85%

navštivte:
www.univers-zero.com/

poslechněte si:
www.univers-zero.com/disc.htm