Začnu trochu ze široka: o téhle kapele jsem slyšel prvně před čtyřmi lety od kamaráda ze Spojených států, neúspěšného spisovatele vyhozeného z univerzity, který se tenkrát poflakoval po Praze a přiživoval se učením angličtiny. O muzikantské hipícké komunitě sdružené kolem labelu Elephant Six z města Athens ve státě Georgia a skupinách s prapodivnými názvy jako Olivia Tremor Control, Apples In Stereo, Elf Power nebo Neutral Milk Hotel vykládal se zápalem, který vzbudil mojí zvědavost hlavně proto, že jsme se v hudebním vkusu skoro bez výjimky shodli. Díky němu jsem poprvé slyšel kazetu s nahrávkou alba "Dream In Sound" od Elf Power a jejich vlastně nijak zvláštní, ale zvláštně entuziastické pop-folkové písničky odkojené melodikou šedesátých let dávaly tušit, že i od zbytku téhle personálně provázané party je na co se těšit. Dávno po tom, co kamarád sbalil kufry a zmizel zpátky za oceán, ke mně nakonec doputovalo i album "In The Aeroplane Over The Sea" od Neutral Milk Hotel. Jestli mě Elf Power potěšili, tak chlapíci z NMH mě na první poslech nadchli.

Filutové z londýnských Domino Records sice přebal loňské reedice původního vydání na Merge Records vyzdobili citáty, naznačujícími spřízněnost NMH se současnými indie-stars Franz Ferdinand a Arcade Fire, například ale s glasgowskou čtyřkou má ale tenhle původně sólový projekt nadšence do východoevropského folklóru Jeffa Manguma pramálo společného. První kazety, které vydal v půlce 90tých let, obsahovaly vzorové příklady podomácku nahraného "špinavého" lo-fi. Jeho nosový, pronikavý vokál a melodie, hrané víceméně pouze na španělku, jsou tu zabaleny do smyček těžko identifikovatelných šumů a ruchů, které zvýrazňují podivně zádumčivou, hlavně ale netuctovou atmosféru. Už v téhle rané etapě se kolem NMH v roli zvukového inženýra točil Robert Schneider, Mangumův spolužák a budoucí frontman jiné Elephant Six party Apples In Stereo, a toho samého týpka najdete po Mangumově boku i na "Aeroplane".

Ta ale zachycuje Neutral Milk v jiném stádiu vývoje: původní one man projekt se k roku 1997 přeměnil v regulérní čtyřčlennou kapelu (kromě Manguma ji tvořili Scott Spillane, Julian Coster a Jeremy Barnes), která čím dál častěji a s čím dál větším úspěchem koncertovala. Její nástrojové obsazení mělo k obecně zažité představě o rockovém bandu daleko, spíš připomínala cirkusový šraml: patřil tam trombón, trubka, akordeon, lesní roh, banjo nebo ozvučená pila. Bizardní kapelový sound, který v ucelené podobě poprvé (a jak se brzy ukázalo i naposledy) prezentovali na "Aeroplane", doprovází podobně bizardní Mangumovy texty, kaleidoskopické snové příběhy z jakoby dětského světa obývaného podivnými bytostmi jako je Dvouhlavý kluk nebo Mrkvový král, kde neplatí logika, ale kde zároveň vyřvat do světa svou lásku k Ježíši Kristu (tak jak to tady z plna hrdla činí Mangum hned ve druhé skladbě) může být stejně tak upřímným vyznáním víry jako posměškem dospělého cynika. Uměním velkých vypravěčů je vtáhnout posluchače do světa vlastní fantazie, a tohle Mangum ovládá skvěle. "Aeroplane" sice není klasické konceptuální album, ale některé melodické motivy se v různých obměnách vracejí, skladby mají očíslované stejnojmenné části, instrumentální předěly provazují nosné skladby. Faktem je, že s odstupem času si spíš poslechnu vybrané tracky než desku vcelku (vyhrává to u mě úvodní King Of Carrot Flowers pt.1, Two-Headed Boy nebo táhlá balada Oh Comely, obstojí ale i miniatury jako minutová Communist Daughter), ale to je asi hlavně tím, že jsem album jeden čas poslouchal tak říkajíc do zblbnutí...

Už zmíněný montrealský klan Arcade Fire s NMH a vlastně i s celou Elephant Six partou spojuje z nahrávek (a koncertů) přenosné nadšení pro věc, z vnějšího pohledu až sektářská semknutost i romantizující retro-estetika, která se projevuje například v designu obalů desek (vnější i vnitřní strana coveru "Aeroplane" připomíná montáž z ilustrací k "Alence v říši divů" a ke starým verneovkám). To samé platí pro kapely jako The Decemberists nebo Okkervil River, které si každá po svém vážněji i s nadhledem pohrávají s folkovou i folklórní tradicí. Troufnu si tvrdit, že NMH a hlavně jejich finální a bez přehánění kultovní opus zanechal stopy i v tom, co dělají například Connor Oberts s Bright Eyes nebo dnes do nebes vynášený multiinstrumentalista Sufjan Stevens. Těžko říct, co tyhle kapely a projekty spojuje. Možná to, že jim šéfují víc než dobří songwriteři, kteří dokážou napsat výraznou, někdy hodně chytlavou a přitom emocionálně naprosto přesvědčivou písničku. Neutral Milk Hotel sice podivín Mangum krátce po vydání "Aeroplane" odsoudil k (asi) věčnému spánku a stáhnul se neznámo proč neznámo kam, jejich dědictví je ale v dobrých rukou (resp. hlavách frontmanů zmíněných i mnoha nezmíněných kapel) a potenciál téhle jedinečné desky zdaleka nevyprchal. Přesvědčte se sami.

bez hodnocení

navštivte:
neutralmilkhotel.net/

poslechněte si:
www.emusic.com/album/10859/