Hassle Hound, hudební projekt, resp. kapela vytvořená z popudu základní dvojice Tony Swain (kytara, sampler) a Mark Vernon (elektronika, samply), kterou v současnosti do kvarteta doplňují Lizzy Swimmers (housle & zpěv) a David Fulford (keyboards & elektronické mašinky) se neobjevila jen tak znenadání. Limelight Cordial je sice jejich první velkou deskou, ale jak už to v podobných případech bývá, debutu předcházela řada "malých" desek, rozumějte dvanáctipalců, splitů a sedmipalců. Od roku 2002, kdy jim začaly vycházet tracky na různých kompilacích, vydali HH sedmipalec na značce Twisted Nerve, desetipalcové mini-album Scaring the Grass in the Garden (Pickled Egg), jež bylo popisováno jako "něco mezi Brianem Wilsonem a Brianem Enem", a přímým předchůdcem dlouhohrající prvotiny se stalo dvanáctipalcové split-album se Sun, electro-folkovým projektem australského experimentátora Orena Ambarchiho.

Doplním-li informaci o pódiových souputnících, mezi nimiž naleznete jména jako Melt Banana, Vibracathedral Orchestra, Knifehandchop, Scatter, Volcano the Bear a inspirační přiznávky od kapel The Books, The Durutti Column či This Heat, bude vám jasné, že se statutem "kapely běžného typu" se v případě HH moc počítat nedá. To ovšem neznamená, že Limelight Cordial je nestravitelné album.

Pravda, první, spíše letmé než soustředěné setkání s Limelight Cordial rozhodně na lásku na první poslech nevypadá. Dáte-li však albu druhou šanci, dost možná nastane modelová situace, kdy si řeknete: na těch Hassle Hound něco je! Ale co?! Odpovědi na tuto zásadní otázku se možná nedoberete ani po x-tém přehrání, ale je pravděpodobné, že během té doby se z vás plíživým tempem stanete další fanoušek této podivné kapely.

Limelight Cordial je především pestrou mozaikou současných i lety opotřebovaných žánrů. K naladění se na stejnou vlnu s HH je nezbytně nutné přijmout bez výhrad jejich pravidla hry. HH dekonstruují staré pořádky a se sympatickou tvrdošíjností skládají nové, leckdy hodně kostrbaté obrysy originálních a hravých skladbiček. Neunavují pseudouměleckými opusy velikosti XXL. Nejdelší z tracků má necelých šest minut, ale výjimkou nejsou ani úderné půlminutovky.

Odhoďte předsudky a bavte se. Úvodní skladbu Anvil Stamping Stallion otevírá vyzvánění telefonu, a když jej volaný zvedne a promluví, nemohu se zbavit dojmu, že slyším nezaměnitelně hýkavý hlas Jello Biafry. Renomé lehce vyšinuté kapely umocňuje ržání koně ve stejném tracku či skladba Busy Fang postavená na štěkotu psů. Hned zkraje je tedy jistojisté, že HH se nezdráhají zkombinovat ledaco. V jednou chvíli znějí jako elektronický Manu Chao, (hodně) alternativní hip-hop, jindy zase jako acid-krautrock, crazy (post)rock či notně pomuchlaný folk. Za jejich psychedelické country by se nemuseli stydět ani známější a stejně nevypočitatelní kolegové Animal Collective. Dívčí vokál upomene tu Joannu Newsom, tu operní divu. A pokračovat bych mohl dál ...

V tuto chvíli to už vypadá na řádně zběsilou skrumáž vlivů, vězte však, že album drží pohromadě nejen smysl pro obskurní humor a hračičkovská aranžmá, ale paradoxně i nepředvídatelnost toho, co bude následovat vzápětí, rovněž tak těžko definovatelný sound nahrávky. U většiny alb tak či onak koketujících s elektronikou, které jsem měl za poslední dobu možnost slyšet, mi cosi podvědomě scházelo. Teď už konečně vím co a radostně proto volám: sláva bláznovství, sláva humoru!

85%

navštivte:
www.pickled-egg.co.uk/hasslehound.htm

poslechněte si:
www.twistednerve.co.uk/tni001/
www.pickled-egg.co.uk/hasslehound.htm