Jakými jazyky hovoříš? Udržuješ si stále nějaké kontakty ve Venezuele, kde ses narodil?

Vyrůstal jsem se španělštinou, ale popravdě řečeno už jsem skoro všechno zapomněl. Můj táta ale pořád žije ve Venezuele a myslím, že už odtamtud nikdy neodjede. Moc mě trápí tamní hospodářská a politická situace a vůbec se mi nelíbí, co tam teď dělá Chavez. Přál bych si, aby tam vládnul někdo jiný (kromě americké vlády, kterou zajímají jen venezuelské zásoby ropy). Moje mamka se nadřela, abychom já a můj bratr mohli vyrůstat v Kalifornii a jsem jí za to moc vděčný.

Produkuješ energické vysokorychlostní kusy i ambientní skladby, proč takové extrémy?

Jednoduše to tak dopadá. Je to možná projev hledání určité rovnováhy, ale ne vědomý. Nerozhoduju se, jakou hudbu budu dělat. Nejsem žádný zdatný skladatel, který do procesu komponování skladby vstupuje už s jasnou představou a cílem, který pak prostě jen splní. Jsem hudebně strašně impulzivní a skládám jenom když cítím silnou inspiraci. Momentálně mě nejvíc baví dělat tvrdší hudbu s méně bpm a bohatší strukturou.

Tvá poslední deska Resilience stojí někde mezi. Ani hardcore, ani ambient, zdá se, že jsi přišel na chuť melodičtějším a komplikovanějším kompozicím. Jak jsi k tomuto obratu dospěl?

O žádném obratu tu nemůže být řeč, vždycky jsem vydával i pohodovější, klidnější věci, poslechni si třeba desky PS. I Love You u Mille Plateaux, Soccergirl u Carpark nebo GQ on the EQ u Tigerbeat6. Možná se nejedná o moje nejznámější alba, ale to není moje chyba. Vadí mi, že se mě lidi tak často ptají "proč jsi se změnil?" K žádný změně nedošlo, prostě jsem pro novou desku posbíral nějaké příjemnější věci. Další album bude jiné a to po něm zase jiné a tak dál až dokud neumřu v nějaké soutěži v pojídání belgické hořké čokolády nebo na následky nějaký šílený nemoci ze safari expedice v sudánský džungli!

V minulosti jsi dělal i mash-upy r'n'b/hip-hopových hitů. Jak se stavíš k současné "černé" hitparádové muzice? I když tato vlna vládne MTV i evropským rádiím, asi to tu vnímáme přeci jen trošku jinak a s větším odstupem než je tomu v USA.

Ameriku to naprosto ovládá. Mně se to nelíbí a jsem rozhodně proti. Z hiphopu se stává nezajímavá povrchní věc a singly se vydávají jen s vidinou zisku. Funguje to jako nemoc. Lidi vnímají jen negativní stránky téhle přitom tak zásadní hudební formy, která by namísto toho mohla být prospěšná pro společnost, bílou i černou kulturu a umění obecně. Ale takhle je to jenom o vydělávání peněz…

A jak se díváš na ten kult krásných slečen/velkých aut/zlatých řetězů, který dominuje klipům?

Je to děsný. Myslím, že to šíleně kazí mladou americkou kulturu, ale na druhou stranu je tu přeci jen pár lidí, jako Jay-Z, kteří si to uvědomujou a snaží se proti tomu něco dělat. Řekl bych, že jakmile v rámci nějaké kultury dojde k rozdělení na extrémně chudé a extrémně bohaté, pak nutně nastane její pád. Neexistuje žádný americký standard, každej nemá obrovský dům a dvě auta. Všude narážíš na známky chudoby, nemocí a deprese, ale priority vlády jsou asi někde úplně jinde.

Zpátky k hudbě. Co tě v současnosti nejvíc baví poslouchat a jaké proudy nebo kteří umělci ti připadají nejzajímavější?

Inspiruje mě toho spousta, starší i nové věci. Momentálně mě berou lidi a projekty jako Xiu Xiu, Congotronics, Indian Jewelry, Green Velvet, Drop The Lime, The Bug, Basteroid, Baltimore Club Music, Errorsmith, Rhythm and Sound, Ark, Chicken Lips, Mouse On Mars, Michael Nyman...

A jak se díváš na vývoj ve způsobech produkování/distribuování/nakupování hudby, mp3, creative commons, netlabely apod.? Myslíš, že tyto změny jsou pro nezávislé hudební tvůrce pozitivní nebo spíš naopak?

Nestíhám to moc sledovat, všechno se mění tak rychle... Jsou tu výhody i nevýhody. Ale jelikož na tenhle vývoj my hudebníci nemáme moc vliv, je podle mě nejlepší se tím příliš nezaobírat, dělat hudbu, kterou milujem a pokoušet se ji prezentovat živě před co možná nejvíce lidmi.

Tvé koncerty by se daly popsat jako energické smršti divokých beatů. Bude tomu tak i v Praze?

Abych řekl pravdu, ještě pořádně nevím. Poslední dobou jsem moc sám živě nehrál, takže to budu muset ještě promyslet!

Hrál si už po celém světě. Jsou nějaké rozdíly v reakcích publika v USA, Evropě a řekněme v Japonsku? Kde se cítíš nejvíc doma?

Liší se to hodně. Prakticky všude si připadám trošku divně. Nestává se, že bych někde měl pocit, že tam vyloženě zapadám. Taky jsem přišel na to, že v různých zemích se moje vystoupení líbí z různých důvodů. Ale tohle všechno je tak pomíjivé, že se snažím na to nemyslet a radši jen doufat, že na každém místě se najde aspoň pár lidí, které to opravdu chytne, a to jsou pro mě ti nejdůležitější.

Na čem pracuješ v současné době?

Dělám na dvou albech současně, přičemž vím, že jedno brzy vydám, jen ještě nevím, které z nich to bude. Na jednom budou hlavně vokální věci a druhé bude zase víc do techna. V Americe jsem taky začal zkoušet s živou kapelou a doufám, že se s ní jednou podíváme i do Evropy. Hodně mě to s nimi baví.

navštivte:
www.tigerbeat6.com
www.sperm.cz