Novinky

Atlantic Cable - Darwin Avenue

atlanticcablecover.jpg Atlantic Cable - Darwin Avenue
16 skladeb / 49:29, Starcastic Records

Zkuste zapomenout na hypnotizující sonický nápor Squall a nalaďte se na zklidněnou polohu sólového projektu Tysona Cosbyho, jenž si za název zvolil Atlantic Cable a vzpomíná na něm na evoluční teorii obdivovaného i nenáviděného Charlese Darwina... Vy, kdož jste četli reporty Squall z jejich evropské tour (mimochodem brilantně napsané a přeložené), budete mít o malinko jasněji. Countryové sliby se staly skutečností. Tyson na Darwin Avenue odložil repetitivní zuřivost i elektrickou kytaru, oprášil kazetu písní pro řidiče trucků a vydal se hledat ducha akustické kytary. Ta má přednostní právo rozezvučit vaše reproduktory tímto albem, které s pomocí několika hudebních parťáků natočil Tyson v jednom žižkovským kvartýru na jeden mikrofon (nutno podotknout, že vzhledem k lo-fi podmínkám ta deska nezní vůbec marně). Když se ještě vrátíme k hostům, tím nejznámějším je určitě James Harries, který si vystřihl kytarové sólo v Soldier's Wife, Weillově klasice, jediném coveru alba.

Připomeneme-li si Tysonův výrok, že nejlepší koncert, jaký kdy zažil, byl ten, jenž předvedli jeho krajané Cowboy Junkies v malém klubu ve městě Regina v Saskatchewanu roku 1988, tak se jeho přerodu z rockového hlukaře ve folkového písničkáře nelze příliš divit. Občas se sice rozvzpomene, že vlastní elektrickou kytaru a vystřihne lo-fi rokenrol bez kapely (My Toy Ray-Gun), ale to je spíš výjimka. Většina materiálu tepe zvláštní klidnou a zároveň rozpínavou energií. Na Darwin Avenue můžete zaslechnout psychedelického Hugo Racea, náladou i hlasem Tyson připomene sólovky Marka Lanegana a někde v pozadí na nás šibalsky pomrkává nebožtík Johnny Cash a vy vzpomínáte, jak ten starý country desperado na sklonku svého žití geniálně přetvořil k obrazu svému depešáckou klasiku Personal Jesus.

Ti, co byli paf z elektrické podoby Squall, budou materiálem, jenž je na Darwin Avenue k slyšení asi zaskočeni. Dost možná budou překvapeni, že místo zesilovačem ozvučené struny vyměnil za akustiku, foukačku a akordeon (tiersenovské vzpomínání na Montmartre v závěrečné Dreams of Night). Ačkoli míří Tysonova hudební cesta paradoxně v rozporu s darwinovskou teorií proti toku času, nezavrhujme ji, Tysonovy variace na blues & country & folk mají sílu a potenciál zasáhnout i přes komorní aranžmá. Stejně jako dokázal Tyson zaujmout s kapelou za zády, dokáže to samé i s akustickou kytarou na klíně.

75%

navštivte:
www.atlantic-cable.org

poslechněte si:
www.atlantic-cable.org/darwin.php