Novinky

Rozhovor s Ještě jsme se nedohodli

Kořen 
2005 Ještě jsme se nedohodli (JJSN) vznikli počátkem 80. let v Brně, kde stáli u zrodu hudebního fenoménu, pro který se později vžil název "brněnská alternativa". Pro tvorbu kapely je charakterický spoj syrové hudby ve stylu nové vlny s provokativními texty, kriticky glosujícími společenský marasmus Husákovy éry. Přestože od půlky 90. let o JJSN nebylo moc slyšet, kapela sporadicky koncertuje a v roce 2001 vydala dvoj-CD Ona nová doba, na němž víceméně shrnula veškerou svou dosavadní tvorbu. Následující rozhovor jsme vedli s kmenovými členy JJSN, jimiž jsou baskytarista Karel David (KD), bubeník Petr Hromádka (PH), kytarista Stanislav "Staník" Filip (SF) a zpěvák Petr Liška (PL).

Ruda:Kdy a za jakých okolností JJSN vznikli? Kdo u toho tenkrát byl? Liší se nějak tehdejší složení kapely od dnešního?

KD: Jsme spolužáci z gymplu. Tři z "áčka" a Hromádka z "béčka". V podstatě celej gympl jsme se scházeli u Staníka v bytě, kde jsme hlavně popíjeli, ale vedle toho taky mlátili do krabic a několika hudebních nástrojů, který Staník měl a má doma (bendžo, mandolína...). Vždycky jsme se vyblbli a něco nahráli. Bez jakejchkoliv ambicí.

Ruda:Kdy jste na ten gympl chodili?

SF: Maturovali jsme v roce ´77.

PH: Ze začátku vejšky jsme se vlastně taky scházeli a myslím, že až v roce '82...?

SF: V roce '82 jsme koncertovali.

PL: Ne počkej, v roce '81 byly ty Benátky v Židenicích... Když jsme odjížděli na hory, to bylo v únoru '81...

PH: To byl maturitní večírek mého bratra.

PL: Tam jsme vcházeli oknem do hospody, ve které jsme odehráli náš první koncert.

PH: Naši nejbližší přátelé po celou dobu stáli pod pódiem a říkali: "Borci, vyserte se na to, je to strašně blbý!"

KD: Někomu se to i líbilo. Nicméně to skončilo stejně jako hodně našich koncertů tím, že nám hospodská vypnula elektřinu. Vlastně nám nejdřív známí vzali mikrofony. Staník pak vytáhl svůj mikrofon, pokračovali jsme dál a nakonec nám hospodská vypnula elektriku. Nebyl to ale náš první koncert. Ten jsme udělali u Staníka v bytě pro nějakých dvacet našich kámošů. Pamatuju si, že jsme si tenkrát nakreslili scénu. Za náma jsme měli třeba potrét Brežněva v pionýrským šátku. To byl náš skutečně první koncert. Taky někdy v roce '81.

Kořen 
2005 Ruda:V době prvního koncertu už existoval repertoár, se kterým jste později vystupovali?

KD: Naší první písničkou byli Koně, který hrajeme i dneska. Jejich základ vznikl, když jsme si poprvé s Hromem sedli za skutečný bicí a poprvé v rukou drželi kytaru a baskytaru. V tý písničce jsou zachycený úplně první minuty... To je zmatek, co? To se bude přepisovat!

Stehla:Tohle se odehrálo taky v roce ´81?

KD: Jo, v roce´81. Hrom si pamatuje nejlíp.

PH: Já si pamatuju nejmíň. My jsme starý páky.

PL: V těch Benátkách jsme ještě hráli Franka Zappu. Takovej šlágr. Ale potom jsme už hráli vlastní skladby.

Ruda:Znali jste už v tý době Captaina Beefhearta, k jehož hudbě je ta vaše občas přirovnávána?

SF: To ne. Když jsme hráli, tak nám řekli, že zníme podobně jako Captain Beefheart, tak jsme si snažili poslechnout, co to je.

PL: Toho Beefhearta jsme neznali, znali jsme Zappu, ale Beefhearta ne. Toho jsme poznali, až když nám to někdo řekl.

Ruda:Hrál jsi už v tý době na "prkno"?

SF: "Prkno" už bylo dávno, ale nevzpomínám si odkdy. Je hodně starý.

KD: Ale koncertně se používá později. Na začátku byly jenom akustický kytary s plochejma snímačema nalepenejma plastelínou.

Stehla:Kde jste hráli?

KD: Na Valnejch Hromadách v Brně, který organizoval Petr Werner.

PH: Honza Kříž.

KD: Nebo Honza Kříž. Pamatuju si, jak jsme se poprvý domlouvali v předsálí Musilky, zda skutečně vystoupíme. Zeptal se mě, jak se jmenujeme a já jsem řekl: ještě jsme se nedohodli. Vzpomínám si na jeho zamyšlenej obličej. Až zpětně, když jsem na plakátě viděl napsáno Ještě jsme se nedohodli, jsem si uvědomil, že to byla tahle chvíle...

Stehla:Do kdy trvala první fáze JJSN?

PL: Dokud jsme neodešli na vojnu. Poslední koncert jsme odehráli v září '82 ve Stránčících u Prahy a v říjnu jsme odjeli na vojnu.

Stehla:A po vojně?

KD: Já v tom mám docela zmatek. To ví Hrom.

PH: První fáze ´81–´83 byla nejúspěšnější a nejživelnější, zatímco polovina 80. let byla díky mně taková... Já jsem byl rušitelem kapely.

Stehla: V čem spočívá "rušitelství" kapely?

KD: To si dobře pamatuju. Vždycky jsem nasedli do auta a přijeli pod dům, kde ve druhým patře bydlel Hrom. Díval se z okna a my jsme postupně vystupovali z auta. Vyšel by jeden z nás a řekl: "Tak co Hrom?" A Hrom na to: "Nejedu!" Ten jeden by argumentoval, dokud mu nedošly nervy. Pak zašel do auta a vystoupil další. No a zpravidla Hrom jel. Skoro vždycky.

PH: Byl jsem takovej... Zápasil jsem se sebou. To byla tak druhá půlka 80. let. To jsem byl malej kluk. Druhej dech jsme chytili až na přelomu 80. a 90. let, kdy bylo dost hraní, protože existovala velká poptávka po alternativních kapelách, kterým hrozil zákaz nebo zrušení koncertu. A naše texty, který psal Karel, byly velmi ostré a aktuální jsou dodnes.

Stehla:Vrátil bych se ještě jednou ke zmíněné první a podle vás nejúspěšnější fázi činnosti kapely. Dá se říct, že už v té době vznikla většina vašeho repertoáru?

PH: Ano.

KD: Osmdesát procent.

Stehla:Existovali JJSN stále ve stejné sestavě?

KD: Ještě jsme měli druhýho kytaristu Jiřího Macura, kterej byl taky z "béčka" a v té první fázi s námi hrál i Pavel Fajt na perkuse. Pak s námi nějakou dobu kolem roku '85 bubnoval Petr "Karkula" Randula z Třírychlostního Pepíčka. Někdy v druhý polovině 80. let Macura vystřídal Bobr. A jsou tomu dva roky, co místo Bobra nastoupil Petr Zavadil. Současnou sestavu tvoří: Petr Hromádka – bicí, Stanislav Filip – kytara, Petr Liška – zpěv, Petr Zavadil – kytara, Karel David – baskytara.

SF: Na tu kytaru ještě jednou zaskočil Mikoláš Chadima a jednou Aleš Svoboda.

Kořen 
2005 Ruda:Autorem všech textů je Karel David?

KD: Ne všech, tenkrát jsme se vzájemně inspirovali. Něco je napůl Hrom, něco napsal Macur, většinu já.

Ruda:Vaše texty byly na svou dobu dost provokativní. S jakými problémy ze strany režimu jste se kvůli nim setkali?

KD: My jsme nikdy neusilovali o nějaký přehrávky nebo zřirovatele. Takže jsme se vyhnuli přímý konfrontaci s nějakou schvalovací institucí. To my neznáme, to jsme neabsolvovali. Takové problémy jako že nás začali zvát na výslechy, přišli zrovna ve chvíli, když jsme odcházeli na vojnu.

Stehla:A jak to vypadalo poté, co jste se z vojny vrátili?

KD: První koncert jsme měli spolu s několika dalšíma kapelama v Líšni u Brna, kam přišli estébáci. Velký problémy z toho měli spíš zvukař se zvukařkou.

PL: Atmosféra tý doby byla taková. Vždycky se zajímali o to, co tam ti kluci zpívají.

Stehla:Měli JJSN nějakou dlouhodobou tvůrčí pauzu?

SF: Vždycky jsme měli aspoň jeden koncert ročně.

Stehla:Před nějakými pěti roky jsem byl na křtu vaší desky, která vyšla u Anne Records. O akci se hovořilo jako o prvním koncertě po značně dlouhé době. Jak to tedy bylo s vašimi vystoupeními v 90. letech?

PH: Já si myslím, že jsme v druhý polovině 90. let nehráli.

KD: V Kabinetu múz jsme hráli určitě. Dvakrát.

PH: Rozhodně to nebylo tak, že jsme se na deset let umlčeli a potom zase začali hrát po nějakém sáhodlouhém vyjednávání. Ty pauzy byly kratší i delší. Někdy možná delší než rok, ale jindy se třeba hráli tři koncerty za sebou. Nedá se ale mluvit o tom, že by se kapela legitimně rozpadla a potom se znovu dávala dohromady.

Stehla:Psali jste v 90. letech nový písničky?

KD: Ne. Něco ještě vzniklo v druhý polovině 80. let, ale ty věci se nám tolik nelíbily. Nebyly tak živý a svěží, takže je dnes nehrajem.

Stehla:O novým repertoáru či dokonce nahrávce nepřemýšlíte?

KD: Staník teď složil novou skladbu. Co bude, nikdo neví.