Vincenc Holomek versus Ká - Tempori/Ateliérové práce 2004-2005

Nepříliš početná domácí nezávislá elektronická scéna se dosud nese spíše v přístupnější rovině. Z těch několika málo nahrávek poslední doby je slyšet vlivy downtempa či acidjazzu, výjimečně pak experimentálnějších forem jako click'n'cuts. Pomineme-li několik postindustriálních stálic, lze - i v porovnání s mnohem čilejší slovenskou scénou - v podstatě hovořit o vodách stojatých...

Že se však i v této oblasti může čas od času objevit tvář nová, jež svým přístupem a celkovým vyzněním tyto vody alespoň zlehka rozvíří, to dokazuje splitové album dvou českých skladatelů, pohybujících se na rozhraní elektronických experimentů a elektroakustické hudby - Vincence Holomka a autora, skrývajícího se pod krátkým uměleckým pseudonymem Ká.

Zatímco Vincenc Holomek, jehož domácí elektronické kutilství, nazvané kritikou "fragmentární reinterpretace" se odehrává v rovině zvukových dekonstrukcí vybraných skladebních témat, Ká, jinak zakladatel souboru pro novou poezii Abbé Brémond Ensemble, pracuje s manipulací mluveného slova a zvukových textur, čímž navazuje na postupy autorů elektroakustické hudby.

Čtyři skladby z Holomkovy "domácí" dílny, sjednocené pod titulem Temporis, jsou přehlídkou poměrně pestrých tvůrčích aktivit dosud v podstatě neznámého autora. Zatímco v úvodní Koncert pro sampler a nehráče na klavír v duchu jejího názvu - ne právě rafinovaným způsobem - kombinuje nasamplovaný hluk s tóny piana, ve skladbě Pocta papírovému diáři vrství poměrně přívětivě znějící drones s prazvláštní rytmikou, jež v závěru dominuje a vyznění celé skladby tak zpracováním i zvukovou barvou posouvá směrem k autorům z okruhu vydavatelství Mego či Touch.

Zbylé dvě Holomkovy skladby se nesou ve znamení dekonstrukce - v případě úpravy Chopinovských preludií v kompozici Chopin v inspiracích a jinak - spíše až jakési destrukce zvolené původní látky. Zatímco u první z nich by bohatě postačil prostor ohraničený třemi-čtyřmi minutami, Pocta drahému Cervantesovi, v níž Holomek zpracovává/remixuje skladbu Sancho z repertoáru kapely Skrytý půvab byrokracie, je zvukově i kompozičně dotaženou skladbou s převládajícími symfonickými motivy.

Pět skladeb z dílny Ká, nazvaných jako Ateliérové práce 2004-2005, jsou oproti jisté porci Holomkova zvukového naivismu zahaleny zřetelným prvkem jistého akademického patosu. Snad kromě hravé úvodní Wee Indiens, připomínající hlukové experimenty legendárních Throbbing Gristle, se zbývající opusy nesou ve znamení poměrně těžko proniknutelných elektroakustických zvukových houštin, z jejichž abstraktnosti autor posluchače vyprošťuje snad jen díky zřetelným odkazům k politicky orientovaným idejím jejich vzniku (odpor k fašismu, komunismu a další společensko-politické motivy).

Největší předností celého splitka tak zůstává bezesporu stylový záběr obou autorů, jež si ke svému vyjádření vybraly cestu nekompromisní a posluchačsky jen velmi málo vstřícnou. Doufejme, že v tomto snažení nezůstanou osamoceni, a že buď o nich nebo o jejich dalších následovnících uslyšíme co nejdříve.

60%

poslechněte si:
www.sopel.freemusic.cz/kseft/list/vholomek_vs_ka.html