O jednom z nejzajímavějších kytaristů u nás, Pavlu Richterovi, není příliš často slyšet. I přesto však tento velmi talentovaný a pracovitý hudebník, jemuž jen nadměrný dar skromnosti zabránil většímu mediálnímu rozletu a všeobecnému uznání, nezahálí a v naprosté tichosti, chtělo by se až říci v konspirovaném utajení vydal nové album. Stejně jako v případě jeho posledního počinu - ještě pod hlavičkou Richter Bandu natočenému albu Dead Line - se i tentokrát věnoval své aktuální umělecké vášni, tvorbě muziky k divadelnímu představení. Shodou okolností, určitě však ne náhodou, je i The Fourt Wish koncipováno k divadelní hře, vzniklé na Slovensku a i vydavatel této nahrávky působí na východ od našich hranic - v Bratislavě.

The Fourth Wish je anglickým překladem podtitulu Štvrté želanie divadelní hry Caspar Ester - toaletárka, jež v režii Miloše Karáska nastudovalo Divadlo Alexandra Duchnoviča v Prešově. A že se jedná o představení, které (podobně jako v případě hry Perón s hudbou z alba Poslední věci anděla Richterova nedávného hudebního partnera Michala Kořána) se odehrává v pro nás exoticky znějící rusínštině, o tom se máme možnost přesvědčit díky hlasovým fragmentům z této hry hned ve dvou skladbách alba.

To je tentokrát ještě pestřejší, než předchozí Dead Line, byť je nahrané opět v tandemu s Bharatou Rajnoškem, navíc výlučně v Richterově autorské režii. The Fourth Wish má jakoby dvě zvukové i náladové polohy. Zatímco první polovina alba se nese ve znamení hutnějšího soundu, členitější architektury skladeb a bohatšího nástrojového mixu, druhá půle je mnohem poklidnější, někde mezi ambientem, drobounkými klavírními etudami a vážnohudebními názvuky (vyjma závěrečné rozverné Estrada Obscura).

Při poslechu tohoto velmi dotaženého a skvěle proaranžovaného alba by se dokonce dalo říci, že Richter postupoval velmi rafinovaně, a album koncipoval takřka jako soundtrack tvořený zdánlivě několika rozličnými hudebníky. Málokdy totiž máte možnost slyšet tak různorodou barvu kytarové hry, tradičnějších (převážně jazzově laděných) i orientálně zabarvených vyhrávek trubky a saxofonů. V prvním případě Richter dává jasně najevo, že není kytaristou v podání zažitých rockových terminologií, ale především mimořádně citlivým multiinstrumentalistou (četné zapojení klávesových nástrojů a samplů) a neméně nadaným aranžérem, Rajnošek zase velmi zdatným dechovým hráčem, jemuž díky jeho pestré hudební činnosti nechybí nadžánrový přesah.

Co se týče jednotlivých skladeb, stály by rozhodně všechny za podrobný rozbor, neboť každá z nich je naprostým originálem, v nichž si Richter pohrává nejen se zapojením jednotlivých nástrojů a jejich barvou, ale i s celkovou atmosférou, jdoucí ruku v ruce s jednotlivými scénami divadelního kusu. Přesto se zmíním alespoň o skladbách, jež svojí vynalézavostí v našich zeměpisných šířkách budou jen těžko hledat konkurenci.

Takovou je třeba skladba Čo počuť na hajzli, mající úžasné napětí, se zvláštní rytmikou jak ze starých alb The Residents, prokládaná jakýmisi útržky latin-jazzu a skvělým kytarovým motivem. Do subtilní a perfektně minimalisticky vystavěné Le petit hommage a R.W. zase Richter zcela neočekávaně zakomponuje regulérní píseň, která jakoby utekla z alba Wrong Way Up od Briana Ena a Johna Calea. Možná však, že ve skutečnosti je věnována jiné veličině alternativní scény, Robertu Wyattovi (Richardu Wagnerovi asi ne a nikdo jiný mne nenapadá). Skvělý kus práce se zapojením hlasového segmentu (v podání skvěle intonujícího Mariána Marka) Richter odvedl v potemnělé Bandě maniakov a to nejlepší připravil na konec - bizarní Estrada obscura je jakousi úžasně sestavenou zvukovou puzzle, kde si při zachování mimořádné hudebnosti pohrává se samply jistého televizního baviče a ruskými folklórními zpěvy.

Album The Fourth Wish vyšlo už v průběhu května teď už minulého roku, o jeho existenci má ale potuchy asi jen hrstka Richterových příznivců. Je to však určitě škoda, tohle album totiž určitě stojí za to.

85%

navštivte:
www.richtigmusic.cz/