Novinky

Coldcut - Sound Mirrors

coldcutcover.jpg Coldcut - Sound Mirrors
12 skladeb, 56:06, Ninja Tune

Čelní rozvědka labelu Ninja Tune a jeho rodiče i opatrovatelé Jonathan More & Matt Black opět po čase přilétají se svým zrcadlem doby, nebo spíše jejich Sound Mirrors zrcadlí dobu následující a projektuje budoucí obraz hudby do té naší. Po prvotním rozpačitém dojmu, že albem nejspíše zalepují dluhy po poslechově náročnějších, a tudíž méně komerčních releasech na jejich labelu, dochází u mě k absolutní zamilovanosti do tohoto hudebního drahokamu.

Discografie Coldcut je za těch necelých dvacet let působení v hudební branži dost nepřehledná. Čítá spousty převážně vinylových dvanáctipalců a sedmipalců, vydaných z většiny na jejich soukromém labelu Ahead Of Our Time. Najdeme v ní však i několik zásadních hudebních milníků. Tak například, na svém posledním řadovém albu Let Us Play dokázali, že lze pomocí chladných střihů přelétávat z jednoho hudebního stylu ke druhému, aniž by skladba ztratila soudržnost nebo měl člověk pocit, že se děje něco nepatřičného. To samé prověřili na zbrusu novém, netrpělivě očekávaném albu Sound Mirrors, ale s tím rozdílem, že určitý hudební sloh dodržují v celé šíři jednotlivé skladby. Každá následující píseň (tentokrát jde téměř výhradně o písničky) je však absolutně jiná, přesto album spojuje jednotná nit či příběh.

O málokterém albu se dá prohlásit: "Co song to hit"(jako o tomto). A nadto každý track na albu padne jednotlivým pozvaným interpretům, jako ručně ušitá košile z pravého hedvábí. Jízda začíná pilotním electro-rock'n'rollem Everything Under Control s hostujícími rebely MC Mikem Laddem a Jon Spencerem, následuje etno-dance True Skool, kde si pozvali samotného dancehallového guru Roots Manuvu. Man In A Garage je asi největší popová pecka s uvolněným zpěvem Johna Matthiase. Walk In Miles - niterně procítěný r'n'b song s melancholickým zpěvem Roberta Owense, při níž jistě zamrazí v zádech i méně citlivějším povahám.

Éterem se pak přemístíme k pomalejší vyprávěné baladě - Mr. Nichols, v interpretaci indie-rapera a básníka Saula Williamse, která vpluje do jediné, čistě instrumentální skladby na tomto albu - Sound Mirrors, s nosnou kinematickou atmosférou a využitím Londýnské Filharmonie v samotném závěru. Z té nás vytrhne nervně pulsující Boogieman s psychedelicky naechovaným refrénem, pocházejícím z hrdla charismatického černošského veterána Amiriho Baraky. Houseově rytmizovaná This Island Earth roztančí absolutně vše okolo (ženský vokál Mpho Skeef je opravdu sexy). Ještě větší tempo pak nasadí "technoidní" Just For The Kick s využitím hlasového fondu Annette Peacock, střihlý ambientním klavírem v intermezzech. Úderně heslovitá Aid Dealer, za podpory uznávaného saxofonisty Soweto Kinche, zvedne na nohy zástup fandů "zlámaných" beatů a příznivců progesivního hip-hopu.

Tempo opět zklidňuje až Whistle And A Prayer se svým podmanivým pískaným refrénem, hlasem Andrewa Brodera a sekundujícím zvukem tereminu na dubovém podloží. Rozjasní mysl a vyplaví serotonin snad každému a zároveň je pomyslným vrcholem alba. Colours The Soul (zpěv: Dom Spitzer) ještě připomene svou náladou a zvukem akustické kytary nejlepší časy britpopu a ukolébá nás opět ke spánku, po kterém následuje procitnutí do reality všedního dne.....a nebo máte možnost si ten prapodivný a přitom nadmíru zábavný příběh celý zopakovat.

Myslím, že nás pánové z Coldcut na Sound Mirrors učí vidět popovou a taneční hudbu opět jinýma očima. To, že nemusí jít vždy jen o komerční a předem vykalkulovanou formu zábavy či podklad k reklamním spotům, ale i o inteligentní formu hudebního vyjádření. Jsem zvědav, zda si je média časem také přivlastní, či tito dva "ninjové" zůstanou stále nedotknutelní. Nedivil bych se, kdyby po nich svým okem už dnes, slídil třeba takový Sauron jako je Madonna, ale nepředbíhejme událostem.

100%

navštivte:
www.coldcut.net/coldcut/

poslechněte si:
www.mp3.com/coldcut/artists/12918/songs.html

prof. neutrino - autor je redaktorem serveru www.mufonic.net