Waltari - Blood Sample

Když Waltari překračovali minulý rok zenit se svou poslední deskou, ortodoxní fanoušci si po ní vždycky museli pustit Yeah! Yeah! Die! Die! Death Metal Symphony in Deep C, aby se uklidnili. Od desky Channel Nordica uplynuly čtyři roky a Rare Species reflektovalo jednak dlouhou pauzu, druhak aktuální hudební trendy: bylo jednoduché, chytlavé a prvoposlechové. Sám frontman Kärtsy Hatakka tvrdí: "Řekl bych, že v porovnání s Rare Species jsme se tentokrát dostali do trochu jiné nálady - na minulé desce jsme se sešli po dvouleté pauze a chtělo se nám udělat všechno jednoduše a snadno, napsat přímočaré rockové písničky, jen abychom se při tom bavili."

Aktuální Blood Sample je zase návratem k tradiční ujetosti a 'jízdě na volnoběh', klam jakéhosi hudebního vyčerpání zmizel s prvním poslechem. I sama kapela měla pocit, že má ještě hodně co říct, o čemž svědčí i úmysl natočit dvoucédéčko. Což jim firma nakonec zatrhla, ale indicie vedoucí k odhalení tohoto záměru jsou jasné: jednak stopáž necelých osmdesáti minut, druhak 'na truc' minutová pauza po osmé Digging Inside, která má evokovat (třeba) dobu potřebnou na otočení placky na gramofonu.

Albu předcházel singl Not Enough, který se v první polovině alba dělí o výsadní hitové postavení především s úvodní Helsinky a námětem podobnou New York. Občas námět (další odrážkou v seznamu je All Roads Will Lead to Rome), frontmanův hlas a odkazy k čítankovým formám hudebních stylů (typicky metal, popík nebo EBM) jsou styčnými body většiny skladeb, svým provedením jsou však každá jiná. Nahrát sedmnáct písní, které si rozhodně nespletete, to muselo dát dost práce. Nebo stačilo jen nadšení muzikantů? Přiklonila bych se k druhé variantě: se vší úctou ke kvalitě je celé album nacpané energií, originálními nápady a žertíky, všechno v luxusním balení iluze organizovaného chaosu.

Případná výtka směřuje k délce alba a k úzce souvisejícími 'skladbami navíc', které odepíšete podle toho, v jakém stadiu náklonnosti k Waltari se právě nacházíte. Buď to bude některá z 'líbivých' I'm in Pain, Shades to Grace, Wide Awake nebo Darling Boy, nebo naopak z vypalovaček Fly Into the Light, Exterminator Warheads nebo Back to the Audio, případně cover Julia od Beatles, kterým deska končí. Dost velký problém je právě ten, že jakmile byste jakoukoliv z nich opravdu vyřadili, zcela jistě by vám pak stejně chyběla.

Alternativní možnost je udělat si z osmdesáti minut přednost. Určitě vám vydrží o dost déle, než náhodně vybraná aktuální kytarovka, a při každém poslechu můžete objevovat hromadu nových věcí, které napoprvé, ale ještě i napopáté snadno přeslechnete. Blood Sample je lepší s každým novým PLAY, a pro zachování alespoň částečné objektivity si ji až do publikování této recenze nepustím.

80%

navštivte:
www.waltarimusic.com
www.waltari.de

poslechněte si:
www.sonybmg.cz/titul/waltari/blood-sample