Novinky

Nevidim - Prozřetelnosti neporučíš

nevidimcover.jpg Nevidim - "Prozřetelnosti neporučíš"
13 skladeb / 41:11, vlastní náklad

"Tak to je tedy nářez". Tímto jednoduchým shrnutím musel okomentovat dosud zhruba patnáct uskutečněných koncertů pražsko-pelhřimovské formace Nevidim asi nejeden z posluchačů. Kapela, která vznikla se záměrem, že nikdo z jejich členů nebude hrát na nástroj, na který umí, v žádném případě se nebude zkoušet a ve stylu představitelů undergroundu 70.let bude každé jejich vystoupení neopakovatelnou performancí, je i na dnešní přepestré domácí nezávislé hudební scéně skutečným zjevením.

Její počátky před pěti lety byly především přehlídkou absurdních nápadů. Nevidim dlouho nejenže vůbec nevystoupili, neměli dokonce žádný repertoár ani nevlastnili žádné nástroje. Mezi dodnes památné performance patřily tzv. křty jejich prvních alb, při nichž bylo několik málo exemplářů vhazováno do publika jako sběratelská lahůdka. Uvnitř krabičky však byl jen booklet a prázdné CDR, takže nejeden z posluchačů si pak doma zoufal nad tím, že jejich přehrávač právě zkolaboval.

Od "křtů bookletů" se však Nevidim nakonec propracovali i k regulérním vystoupením. Řada z nich se sice nakonec neuskutečnila - jako při jednom festiválku v Pelhřimově, kdy se Nevidim měli objevit nečekaně na pódiu uprostřed valícího se hustého dýmu z použité vojenské dýmovnice, jenž z něho těsně před tím vyhnal předcházející kapelu. Vše však skončilo podobně jako za dávných dob, koncert byl přerušen příjezdem hasičů a policie.

Nyní však k samotné hudební produkci. Na svých koncertech Nevidim skutečně asi svým proklamativním neumětelstvím šokují, doslova však překypují svoji osvobozující naivitou a bezprostředností. Dokumentuje to i nahrávka z jara loňského roku z Pelhřimova, kterou si tato "no guitars" partička (jinak rozhodně žádných teenagerů) vydala právě v těchto dnech - jak jinak - vlastním nákladem. Kromě deklamací jinak skutečně velmi zajímavých surrealistických textů (v podání "hostujícího" malíře Josefa Šedy), jimiž Nevidim silně navazují na prapůvodní Dg307, se hráčská složka nese ve znamení absolutní improvizace. Několik základních "fuků" do saxofonu, hra na perkuse v podobě úderů na (skutečnou) vanu, "provětrávání" akordeonu, několik tónů na "kinder" piano atd. Pro profesionální hudebníky šok, pro vnímavého a nedeformovaného posluchače ale konfrontace s ničím nespoutanou a právě vznikající formou může nabídnout jen zřídka slyšenou alternativu k hudebnímu světu zavedených klišé a profesionální sterilnosti. Vždyť kolikrát máte možnost po odehraných 15 minutách slyšet zvolání typu "Chcete ještě jednu?" či "Takhle ne!" nebo "Přitlač!"?

V současné době je stále ještě aktivních několik pamětnických těles starého dobrého androše, k nimž se řadí i pár kapel tuto specificky českou formu podzemní kultury následující. Ačkoliv z hlediska hráčského a skladatelského umu jsou jim i Nevidim na hony vzdáleny, ve skutečnosti však na 100% naplňují jeho pravý duch, tak jak ho kdysi manifestoval Ivan Martin Jirous ve své "Zprávě" (asi není divu, že patří mezi příznivce souboru). Platí pro ně jednoduše to okřídlené "můžete mít všechno a nemáte nic, jsou však i tací, co nemají nic a přesto mají všechno"...

P.S.: Na toto CD samozřejmě v prodejnách hudebních nosičů nenarazíte. Žádné informace nenajdete ani na internetu, koupit si jej můžete pouze na koncertech Nevidim. Tuto výjimečnou možnost budete mít už tuto sobotu, 3.prosince v hospodě U vystřeleného oka (jak příznačné….).

nehodnoceno