Kokrment - Live ´88

Po pražských Kokrment, temném seskupení okolo bratří Stankových, se zavřela voda už na počátku devadesátých let. Zpěvák Petr měl tehdy už nějakou dobu zároveň i Michael´s Uncle, kytarista Jarda hrál i se Svatým Vincentem, ale hlavně se realizoval v agentuře 10:15 Promotion, která sem začala přivážel spousty skvělých part, o kterých se předtím všem jen zdálo. Zůstalo po nich jedno zvukově nepříliš povedené album (1993 posmrtně vydané u Monitoru!) Skoro se zdálo, že vlastně nikomu ta kapela nechybí. A nejspíš tomu tak krom pár nadšenců i bylo. Jenomže pokud si jejich hudbu pustíme dnes, můžeme být mile překvapeni její nadčasovostí a tím, že s něčím podobným by své posluchače určitě našli i dnes.

Pánové prý začínali pod vlivem Cpt.Beefhearta a Franka Zappy, a později se nechali hodně ovlivňovat i novovlnnými Devo. Ovšem v roce 1988, ze kterého je tento záznam koncertu, za jehož vydání vděčíme pardubickému nadšenci Lumíru Sokolovi, už se vyvinuli v mrazivou domácí post-punkovou odpověď na ostrovní dění z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Přeneseně možno říci, že pro Čechy byli tím samým, čím Joy Division pro Británii. Syrová, zařezávající se kytara, repetitivně úderná - a skoro nikdy rovná - rytmika, undergroundově štěkající saxofon, naléhavý zpěv. A texty, u kterých i cyniky zaručeně přejde smích. Zpětně vzato, po domácích pódiích se pohybovalo jen opravdu málo až takhle 'zahuštěných' kapel. Samozřejmostí je vlastní sound - potřetí, počtvrté si je už sotva spletete s někým jiným.

Jak jsem si tu desku projížděl v poslední době stále dokola, úplně na mě dýchla atmosféra té doby. Jistě, byli tu jiní jako zmiňovaný Majklův strýček či Ještě jsme se nedohodli, kteří odraz a problémy Československa osmdesátých let reflektovali mnohem otevřeněji a naštvaněji, ale jen z málokoho té doby mám onen vševypovídající pocit který si pamatuji sám u sebe, pocit určité rezignace, paralyzování a onu veškerou činnost doprovázející otázku z filmu Kouř: "Má to cenu?". Tam, kde se mnozí kolegové bránili ironií, úletem, Kokrment zpívá: "Vzdej to a nebo hraj!". Namísto bujného veselení a tehdy tak často citované radostné 'přestavby a demokratizace', Stanko hystericky a sarkasticky vykřikuje, apaticky převaluje slova na jazyku i undergroundově drtí mezi zuby. "Ženský? Jsou fajn! Chlapi? Jsou fajn! A brouci! A cvoci! A flegmouši a psychotici, narkoši i neurotici - my všichni jsme fajn!"

Jasně, mohl bych si zažbrblat na době poplatnou i adekvátní technickou kvalitu záznamu, kterému by neuškodil nějaký remastering. Ale proč? Jsem rád, že zrovna něco podobného vůbec někdo vypustil na světlo. Ti, kteří rádi zvukově přítulné nahrávky, tohle stejně poslouchat nebudou. A zaplaťpánbu za každý podobný dokument - těch, kteří si nepamatují a nechávají se tak snadno zblbnout různými snadnými řešeními a Ku-Klux-Klan nápadně připomínajícími řády, neutěšeně přibývá. Zní to jako fráze, ale proč ne: Temnota osvobozuje. Může totiž vyvolat potřebu po světle.

78%

navštivte:
www.czech-tv.cz/specialy/bigbit/praha80let/kapely/kokrment.php