Novinky

New! New! 2005, 25.10., Fléda, Brno (část první)



Snadno přehlédnutelný a v mnoha případech bohužel také přehlédnutý festival, který kromě filmových projekcí představil objevy středoevropské nezávislé hudební scény. Třídenní akce vrcholila ve čtvrtek vystoupením DJ Spookyho aka Subliminal Kida aka Paul D. Millera a hip-hopovou párty v režii kapely Naše věc.

Den první: úterý

Po projekcích Cinepur's Choice (sestřihu toho nejlepšího z Famufestu 2004) a filmu Serial Mom z roku 1994 od amerického režiséra Waterse se pódium transformovalo do podoby ne vzdálené studiím Kaufman Astoria v časech natáčení slavných Unplugged Session. Jen místo svíček bylo jeviště osvětlené odlesky barevných reflektorů v lepenkových tvarech, ve kterých jsem identifikovala ohníčky, i jinak řídká světla a rozložení sálu (pro účely projekcí a podobných akcí Fléda staví klasické divadelní hlediště se sedačkama a sofama) napomáhalo komorní atmosféře, která nejen zafungovala, ale první hodinu koncertu se také bezproblémů udržela.

Tucan Těžko si představit ideálnější prostředí pro koncert slovenské dvojice Tucan. Jonatán "Chocholík" Pastirčák, dvanáctiletý violoncellista, zpěvák a textař, a Adam "Chvostík" Matej, třináctiletý bubeník, dokázali naprosto suverénně a bez trémy, ale zároveň sympaticky skromně a neokázale nadchnout i rozveselit sice rozptýlené, ale vděčné publikum. Určitě nejen mně probíhaly hlavou nezásadní otázky, související s věkem protagonistů, typu: Kde se ti kluci vzali? Jak to sakra dělají? a Co až jim bude dvacet pět? Ve vyhrazené hodince zaznělo na deset písniček, kombinace jednoduchých, ale přesných bicích, táhlých i 'sekaných' tónů cella a zpěvu/recitace, využívající většinu poloh úsečky šepot-křik, vyvolávala hlasité uznání a zároveň napnuté ticho před každou další skladbou. Krátké pauzy nastávaly po každých dvou pesničkách, které zčásti využíval Jonatán na krátký komentář a následné ticho svěčilo spíš o jakémsi soustředění, než o trémě, která by se dala předpokládat, ačkoliv už hráli před větším publikem (třeba na letošním festivalu Pohoda).

"Rodiče nám neradia", prohlašuje Adam (syn hudebního skladatele, Jonatán je z rodiny bratislavského evangelického faráře) na otázku směřovanou k autorství hudby a textů. Alternativní scéna snese hodně a i když se nepokládám za náročného posluchače (nebo snad právě proto?), vystoupení Tucan mě příjemně překvapilo a bavilo po celou dobu. Bezděčně jsem si při tom vzpomněla na Formanův film Amadeus, zobrazení světlých a stinných stránek geniality. Doufám, že Tucan čekají jen ty světlé.

Sabot Původně ze San Franciska, Sabot se částečně vymykají zařazení dvoudenní hudební produkce do středoevropské oblasti. Hilary Binder (za bicíma) a Chris Rankin (s baskytarou) už nějaký ten pátek (od roku 1993) žijí v Táboře a pravda je, že spousta lidí ten večer nešla "na festival New! New!", ale "na Sabot". I mně se už párkrát mihli v kalendáři, ale nikdy ne tak výrazně; jejich koncert jsem viděla poprvé.

"To je Hilary, ta je skvělá," byla jsem poučena a otočila jsem hlavu ke dveřím, kde před koncertem stála skupinka lidí a nahlas se smáli. Kdo z těch kluků je jako Hilary, napadlo mě, ale mlčela jsem, protože mi to evidentně mělo být jasné. Asi nesplňuje "ideál" ženskosti, zato ale zdaleka přesahuje ideál bubeníka. Za bicíma byla energická a rázná, přitom se ještě stihla usmívat na všechny strany a občas něco zazpívat. Zpěv nebyl právě častým úkazem a ani bych ho tak nenazvala, byl to spíš umírněný křik.

"Tohle je Chris, ten má skvělou basu," zněl úvod druhé hudební lekce. Byla totiž průhledná, jako by byla ze skla; moc hezký vizuální efekt a kontrast k razanci a síle, kterou ve skutečnosti ten večer snášela. Dohromady vytvořila tahle instrumentální rytmická sekce zážitek, při kterém se nikomu nestýskalo po sekci melodické, publikum se automaticky seskupilo kolem pódia, a i když mu k dokonalosti chybělo asi dvě stě lidí, dalo najevo svou spokojenost. Pár lidí se dokonce ocitalo na hranicích extáze: není nad oddané fanoušky.

Zmínku si zaslouží i přídavky. Nevím, jestli to měli ve smlouvě nebo šlo jen o nepsanou zákulisní domluvu (nebo že by to bylo úplně spontánní?), ale všechny kapely to pojaly krajně originálně. Zatímco Tucan se posadili na kraj pódia za své dětské klávesy na baterky a předvedli ticho o stopáži 4:43, Sabot si vzali do ruky mikrofony a acapella dvojhlasně zazpívali takovou milou melodickou písničku tvaru jakési ukolébavky. Pódium opouštěli za smíchu vlastního i přítomných.

O afterpárty se postarali Fiume DJs, ale protože bylo úterý, čili "noc před pracovním dnem", řečeno jazykem dopravního podniku, většina návštěv vymizela záhy. Ne každý navázal na druhý den, ale mě úterní nálada snadno přesvědčila.

Fotogalerie z prvního dne: www.freemusic.cz/clanky/4207.html
Rozhovor s Tucan: www.freemusic.cz/clanky/4190.html
Weby: www.tucan.cbba.sk, www.cesta.cz/sabot!.htm