Nestává se příliš často, aby interpret po tak dlouhé pauze vydal album, na které se dá pohlížet bez trapného uzardění. Na britskou zpěvačku Vashti Bunyan pasuje titul vypůjčený z kdysi pravidelné R&P rubriky - "tajný svatý" víc než na kohokoli jiného. Hledat informace o písničkářce, která debutové album "Just Another Diamond Day" vydala v roce 1970, byla práce vskutku investigativní. Znalci a pamětníci si jen matně vybavovali jméno a encyklopedie nebyly o mnoho sdílnější. A přitom měla nositelka exotického přízviska v šedesátých letech celkem slušně našlápnuto ...

... po ukončení umělecké školy jí půli šesté dekády minulého století objevil Andrew Oldham, manažer Rolling Stones, aby jí nabídl smlouvu u značky Decca, u níž tehdy Stouni vydávali. Dobové recenze jí podsouvaly role "nové Marianne Faithfull" či dokonce "Boba Dylana v ženské kůži", čemuž se ona vehementně bránila. Po dvou singlech Vashti Bunyan z nadějně se rozjíždějící dráhy folkové zpěvačky proti všem očekáváním vycouvala a s přítelem odchází kočovat s hippie komunou.

Po dvou letech cikánského života se společenství rozpadlo a Vashti se vrací do Londýna, kde v roce 1969 nahrává zmíněnou prvotinu "Just Another Diamond Day", jakousi kroniku svobodného života s komunitou. Písně, jež vznikaly během let "on the road", nahrála Vashti za producentské pomoci tehdy populárního folkaře Nicka Drakea a Joea Boyda a za přispění muzikantů z Fairport Convention, The Incredible String Band a Albion Country Band, folkrockové špičky té doby. Náklad alba byl vbrzku rozebrán a dnes je původní vinylové vydání považováno za cennou raritu, za níž jsou sběratelé ochotni nabídnout i několik stovek liber. Brzy po vydání desky se interpretka -jako již tradičně- stahuje do ústraní, v němž vydržela až do roku 2003, kdy jí pozval (zřejmě pod dojmem poslechu reedice debutu z roku 2000) Stephen Malkmus (ex Pavement, Jicks) na londýnský festival Royal Festival Hall. Ačkoli se to zdá neuvěřitelné Vashti Bunyan nabídku přijala a po více než třiceti letech vystoupila před veřejností. Nyní, po dvou letech jí vychází "skutečně dlouho očekávané" druhé album "Lookaftering".

Pokud by Vashti hledala pomoc u svých starých parťáků, deska by rozhodně zněla jinak, určitě víc staromilsky, a těžko říct, zda by mimo pár nostalgiků někoho oslovila. Na tom jak "dvojka" dopadla, má vedle samotné Vashti lví podíl muzikantský tým pod producentským dohledem Maxe Richtera, výtečného pianisty vydávajícího rovněž u FatCat. Richter sezval k realizaci alba smetánku současné alternativní folkové scény. Vedle jeho samého, Joanny Newsom, Devendry Banharta (na svém albu "Rejoicing In The Hands" si s Vashti vystřihnul stejnojmenný duet a splnil si tak tajný sen; píseň se rovněž objevila na skvělé kompilaci mapující současný folk, The Golden Apples of The Sun) na albu zanechal otisk i elektronickým postrock(folk)ováním posedlý Adam Pierce (Mice Parade) a deska tak dostala zčásti současný šmrnc. Modernizace soundu proběhla citlivě a neuvěřitelně jemný a křehký hlas, jakýsi archetyp brit-folku sedmdesátých let, jenž vzdáleně připomene Enyu, popřípadě Loreenu McKennitt (no ono by to mělo být spíš naopak), není současnou hlučnou a překotně uhánějící dobou a technologií zválcován. Za tohle patří Maxu Richterovi velký dík. Hudba na albu, postavena především na akustických nástrojích, kterých se tu sešla dlouhá řada (kytara, flétna, harfa, trumpeta, hoboj, housle, ...), je lehounká a tichá jak padající sníh (zdravím pane Selby). Jeden má až strach, že kdyby průvan třískl dveřmi, tak se rozplyne a nenávratně zmizí. Z toho vyplívá logické: "Lookaftering" nutno poslouchat v naprostém klidu a soustředění, pak teprve můžete dostatečně docenit jemné kouzlo.

Netuším jaké lobby způsobilo, že zrovna takováto deska vyšla na převážně experimentálně laděném labelu (pravda, v posledních měsících pár klidnějších desek FatCat vydalo a sólo producenta Maxe Richtera, "The Blue Notebooks" koneckonců taky není žádná avantgardní divočina), ale každopádně díky za ní. Jen doufám, že příští desku nenatočí Vashti Bunyan za dalších 35 let. Obávám se, že by to už nemusela stihnout. A to by byla škoda.

80%

navštivte:
www.anotherday.co.uk/

poslechněte si:
fat-cat.co.uk/fatcat/release.php?id=173