Novinky

Činna - Vítr a ticho s ním

cinnacover.jpg Činna - Vítr a ticho s ním
13 skladeb / 50:41, vlastním nákladem

Prohánějící se kolotoč kultovního pořadu Šedesátka, kde pachatelé "nejtvrdšího šanzónu v Praze" sbírali body s klipem Tři noci, culící se německá turistka, kamerou snímající svého chotě, v předstírané ztrátě rovnováhy padajího hlavou do velíškovské opěrky pro hlavu při čurání na záchodcích U vystřelenýho voka, nezapomenutelný koncert v kavárničce Café na půl cesty... Nejjasnější asociace, který se mi vybavily hned s prvními vteřinami roztáčejícího se stříbrného kotoučku se třetím řadovým albem pražské Činny. Kdo před pěti lety očekával, že odchod samorostlého zpěváka Zdeňka "Hmyzáka" Nováka z jejího středu bude zároveň znamenat její konec, ten se mýlil. Postupný příchod o generaci mladších hudebníků, který osiřelé torzo kapelníka Petra "Komára" Soudka a Johanesse Langera (přesunuvší se od violoncella k mikrofonu) doplnil až na konečný sextet, vnesl do kapely nového ducha a náboj i bez výrazné změny žánrového azimutu.

Košatý, až bigbandově rozmáchlý, zvuk současné Činny je ta první a zřetelně nejslyšitelnější změna oproti dvěma minulým albům, silná, mimořádně sugestivní nálada pak naopak neměnnou konstantou. A to přesto, že místy až na samou dřeň jdoucí strohost z let minulých vystřídala precizní aranžerská práce. S ní dokáží prostřednictvím drobných motivků navzájem se podporující nástroje vyklenout skromné melodie až do závratných výšin - zářným příkladem budiž lahůdkový Architekt. Vítaná proměna je nejvíce znát v několika přearanžovaných kouscích z blackpointovské debutu Čtvrtek (zaujmou zejména nezvykle zemité, skličující Kuny), svojí přítomností přímo svádící ke konfrontaci starého a nového. Ale právě o ni jde snad vůbec nejméně.

Pakliže je někde na místě, tak v kontrastu obou zpěváků. Pomyslný souboj Hmyzákova syrového, do morku kosté jdoucího projevu s teatrálně vypjatou (byť žánru se nikterak nevzpírající) pózou Johanesse Langera ten druhý jmenovaný alespoň na koncertech o dobrou koňskou délku prohrává. Na nahrávce se však projevuje předsvědčivě a s materiálem funguje v jakési samozřejmé symbióze. Jistým oříškem ale mohou být jeho lámanou češtinou uchopené originální Hmyzákovy textové obrazy, které naléhají více prostřednictvím sdělovaných emocí, než konkrétním významem slov (a to je trochu škoda). Mimochodem tak naznačuje, jak asi mohou za hranicemi znít pokusy tuzemských kapel zpívat jiným, než svým mateřským jazykem.

Jestliže na Vozu se senem působila Činna unaveným, skladatelsky mírně vyčerpaným dojmem, na Vítr a ticho s ním se ukazuje v plné síle a výborné formě. Vyjmečnost alba pak jen dokresluje krásný kartonový obal Jiřího Vydry s bookletem vybaveným dvojjazyčnými texty. Po všech stránkách dotažená deska!

80%

navštivte:
www.cinna.cz