Zdá se, že undergroundová dark wave scéna se díky snahám agilních promotérů začíná dopracovávat k většímu počtu zaznamenávaných akcí, jejich žánrový rozptyl sahá od takřka komerční elektroniky až po temnou alternativu. Protentokrát se celá akce uskutečnila v holešovickém klubu Cross, jehož interiér se rozprostírá v suterénu jednoho z domů a je členěn do rozličných katakomb. Je to, pravda, prostředí pro nově příchozího trochu nepřehledné, ale velice zajímavé a k tomuto hudebnímu žánru doslova ideální.

Nejblíže klasické EBM byli ze zúčastněných No Name Desire, kteří celý festival zahájili. Jejich koncertní repertoár tvořily především skladby z loňského alba Wastelands, ale své místo získaly např. i novinka Sacred Blood či "ponorková" Kursk. Jejich hutná, tvrdá a tajemná hudba evokovala místy až obrazy krajiny, kterou prošla nukleární zima. Ideální rozjezd k tomu, aby si příchozí uvědomil, co jej tento večer může ještě potkat.

První zahraniční host, drážďanský kvintet Expretus, vycházející z vlivů dark wave, rocku až industrialu, zněl v počátku poněkud nejednoznačně. Bývá sice řazen do škatulky gothic rock, ale nelze to tak jednoznačně spláchnout. Jistě, určitá temnota zde přítomna je, ale spíše se blíží temnotě metalové (kytara) či elektronické (klávesové postupy). Gotickou image držel vlastně pouze zpěvák André Alabaster. Pokud se oprostí od lkavé manýry v hlase a soustředí se na drsnější projev (což předvedl v druhé půli setu), hudbě Expretus to jen prospěje. A posluchač se tak může dočkat třeba až názvuků Nine Inch Nails.

Máme-li se uchýlit k sportovnímu žargonu, tak druhou třetinu festivalu zahájila slovenská legenda L'ahká můza. Tato formace zaujme vždy už na první pohled díky jasnému poznávacímu znaku - latexově fetišistické imagei. A co teprve, když zazní hudba (zvláště v tak sevřeném prostoru, jakým disponuje klub Cross)?! I ti, kteří mají naposlouchané zatím poslední album V záblesku věčnosti (vyšlo u litevského labelu Dangus), museli zaregistrovat tvrdší kompaktnější zvuk korunovaný Gudruniným vokálem. Sytosti zvuku pomáhá nepochybně i větší zapojení dvojice performerek Cory a Moon, které v současné době na pódiu obsluhují samply a klávesy. Formace si svým rituálním pojetím vystoupení dokázala podmanit publikum a dovést vnímavější posluchače téměř až k očistné duchovní katarzi.

Další v řadě byli opět reprezentanti Drážďan, kvartet The Ancient Gallery. Představili se jako typická německá drsnější kapela a mixem elektroniky a metalových kytar se dohromady uvedli mírně "rammsteinovským" feelingem. Ono slovo "mírně" je tu zcela na místě, protože většinou jejich projev zaostává za syrovostí, tažností i přesvědčivostí Rammstein. Frontman Robin Weinhold je však nepochybně charismatická persóna. Oděn pouze v suknici, chrlící do publika texty řezavou němčinou, evokuje tibetského mnicha chvějícího se vztekem. Svůj sound ovšem kapela zatím dovedla kamsi na půl cesty. Proto také hrají spíš v klubech, než halách.

Polští Sui Generis Umbra se posouvají stále dál k hudebnímu vyjádření atmosféry krystalické temnoty. Jejich ponurá, místy monotónní hudba plná propletených zvuků obklopila sál hlubokou tmavou hmotou, zčásti hrozivou a zčásti fascinující. Pódiová prezentace souboru byla ale spíše nenápadná. Jen vokalistka byla zakrytá černým závojem, při skladbě Virtuoso Of Perversity se dokonce odmaskovala. Její postava a la Black Widow kontrastovala s dvěma rudými prapory s logem kapely v pozadí. Černá a rudá, smrt a krev - to je intenzivní pocit z tvorby Sui Generis Umbra. Definitivní tečku za celou seancí udělali Do Shaska! (tentokrát vystoupili jen v pěti). Jejich psychedelická koláž industriálních hlukových poryvů, jakéhosi zlověstného ambientu s elektronickými výboji dráždila nervovou soustavu všech posluchačů. Ideální koncovka. Celá veselice však končila až nad ránem. After Party vyplnila dvojice DJ Maldoror a Case.

Díky slušné návštěvě, interesantnímu interiéru klubu a zajímavým účinkujícím lze Prague In Dark určitě považovat za vydařený. A nezůstane něj u něj. Pořadatelé připravují další zajímavé akce. Jen tak dál.