Novinky

Eurion 05: Syčáci a velrybáři

sycaci.jpg V okurkové sezóně letošního jabloneckého (ne)kulturního léta se jako zjevení vynořil ojedinělý koncertní večer a kdo zavítal v pátek do Parkhotelu Smržovka, neprohloupil. V rámci třídenních slavností Eurionu zde proběhl osmihodinový hudební maratón, během němž štědrá dramaturgie nadělovala mimo jiné Ty syčáky, Plastic People a Grónské velrybáře. Ale popořadě.

"Všichni začínají pozdě, ale Smržovka časový harmonogram respektuje," jsem si říkal, když tři minuty před osmnáctou hodinou zahájili místní Paparazzi. Pětičlenný překvapivě slušný kytarový bigbít ostudu neudělal. Občas se blýsklo pěkné kytarové sólo, sem tam zazněl zhudebněný text Jana Skácela a zpěváka bych si uměl představit v divočejší punkové sestavě. Bohužel si klasickou daň vybraly zvukové vychytávky, ale na někom se přece aparatura musí nastavit.

A pak již vypuklo to opravdové. Třebíčská kapela FruFru v čele s klávesistou a zpěvákem Václavem Bartošem se s tím nepárala od samého počátku. Letos sice sestavu redukovala na kvartet, přesto lze jejich rytmický příděl bicí soupravy doplňované sestavou steeldrumů a elektrických padů stále označovat za bicí komando. S baskytarou, kytarou a výraznými klávesami to vše vytváří pesrtý, obtížně zařaditelný styl hudby. Scifi zvuk ohýbaných kláves v písni Minulost patří robotům vystřídal ostře proticírkevní song Běloši a přítomní pochopili, že se vyplatí sledovat texty. Posuďte sami: "...přivezli jsme vám černý kašel, neštovice a taky naši víru, chceme za to vaše duše, ženy, domov ...", Mikoláš Chadima, autor Flanďáků by byl nadšený. Zaujala i lyrická skladba Soňa, která přešla do dlouhého improvizovaného "sóla" obou bubeníků. Nářez.

Brněnští Ty syčáci na Smržovce již hráli, tentokrát však předvedli mimo své klasiky typu Věšák skladby z připravované opery Lišák. Petr Váša je básník těla a jeho pohrávání si se slovy např. v písni Les vábí je na první poslech těžko stíhatelné a kytara Petra Zavadila, baskytara Tomáše Fröhlicha a řada různých udělátek dotvářejí nezaměnitelný sound kapely, pro který jsou jedněmi považováni za geniální, pro jiné zůstavou blázny. Nezařaditelní, neotřelí, výborní.

greenland.jpg Následovala lahůdka - undergroundová legenda PPU aneb The Plastic People Of the Universe. Charismatický saxofonista Vráťa Brabenec foukal jak o život a kvílivé zvuky jeho sága se zadíraly pod kůži. Další z původních členů, klávesák a zpěvák Pepa Janíček exceloval zejména v Bondyho Magických nocích, společně s Pepou Karafiátem (pamatujete Joe Carnation Band?). Zpívají skoro všichni a takový pěvecký duet Evy Turnové a Vráti Brabence byl skutečně zážitkem. Stejně jako Klímova Jsem absolutní vůle v podání Jiřího "Káby" Kabeše. Za tři roky oslaví čtyřicátiny, ale zrají jako víno. Zážitek zejména pro pamětníky a Mejla Hlavsa se z obláčku usmíval.

S velkým napětím byli očekáváni norští Greenland Whalefishers, v překladu Grónští velrybáři. Předcházela je pověst divokého šramlu na způsob irských Pogues a něco na tom bylo. Výšin božského Shanea McGowana nedosáhne pochopitelně žádný smrtelník, ale je pravda, že zpěvák Arvid Grov dělal co mohl. Výrazné housle a banjo navodily atmosféru hospodské dupárny někde poblíž Dublinu a už to jelo. Sedmičlenný band by zvedl ze židle i mrtvého a podle toho to v sále vypadalo. Vřele doporučuji další koncerty, které v republice ještě mají (např. 25.8. v pražském Rock Café).

Celý koncertní blok zakončily s předešlou kapelou si zvukově poměrně blízcí Hadry z těla, kteří energii z pódia přímo vystřelovali. Ďábelský zpěvák Radek "Jim" Smolen sice trochu šetřil hlasivky (muzikanti za sebou již měli podvečerní koncert v Trutnově), ale takové pecky jako Čerti ("Opili se čerti, opili se s Mikulášem...") nebo Hlava nehlava ("Vidím ji od píva, jak se na mě dívá...") se ošidit nedají. Několik písních oživili středověkou niněrou a krátce před druhou hodinou popůlnoční účet třináctého Eurionu definitivně uzavřeli.

ilustrační foto: Ruda