Pokud jste do této doby znali pouze hudbu projektu Telefon Tel Aviv, jehož je Damon Aaron členem, budete ze sólového alba "Ballast" nejspíš překvapeni. V první řadě zapomeňte na elektroniku, jakou představují TTA. Damon Aaron na ní sice zcela nezapomněl, ale když už jí používá, tak nanejvýš jako decentní a leckdy téměř neslyšitelný podklad. Damon Aaron sólový, je v zásadě jemný písničkář, tak jak tento termín před drahnými dekádami definovali Bob Dylan, Simon & Garfunkel, Donovan a mnohé další, lety prolustrované osobnosti.

Zvuku nahrávky dominuje akustická kytara a vokál hlavního protagonisty. Později narozený posluchač neznalý reálií by u mnohých pasáží mohl propadnout dojmu, že poslouchá archiválii z diskotéky rodičů. Fakt, že se jedná o "čerstvé zboží" odhalí již zmiňované sofistikované elektronické výrazivo keyboardů a laptopů a jemný hip hopový rytmus, který v několika skladbách nenápadně zazní. Pokud nepatříte mezi ty, kteří si myslí, že r&b vynalezly hitparádové hvězdičky poslední dekády, a že jazz je ve folku nevítaným vetřelcem, tak ani přítomnost těchto dvou černých "dochucovadel" vás nemohou přivést v úžas.

Damon na své novince neomráčí vizionářským klonováním žánrů - naopak, je překvapivě až nečekaně tradicionalistický. Co však dokáže bezpečně, je příjemně a vkusně naladit a snad i kamsi posluchače nasměrovat. Podobně jako někteří jeho kolegové, jmenovitě Andrew Bird, Damien Rice či Patrick Wolf, pro něž folk nemusí nutně představovat, jak nám to předvádí mnozí odkojenci tuzemských maskáčových potlachů zamrzlí v časech dávno před "velvet revolution", pouhé nudné brnkání na španělku.

75%

navštivte:
www.damonaaron.org/

poslechnětě si:
www.myspace.com/damonaaron