Stehla: Jak dlouho VRM vystupují v nové sestavě? Kdo ji tvoří?

Jedná se o úplně čerstvou záležitost. V posledních několika týdnech jsme zkoušeli a před pár dny jsme v tomto složení měli v Brně koncertní premiéru. Kromě Miloše Dvořáčka (bicí, zpěv), který je v kapele od začátku, s námi hraje kytarista Těch Syčáků Petr Zavadil a zpívá bývalý člen Narajamy Lovec. Předchozí dvě sestavy se vždy po roce rozpadly, takže doufám, že tentokrát nám to spolu vydrží déle.

Stehla: Vyvíjí v této chvíli činnost nějaká z tvých dalších kapel či projektů?

V květnu jsem v pražské Arše představil svůj aktuální hudební projekt Ingwe, na němž se podílí Feng Jün-Song (zpěv), Hearn Gadbois (perkuse), Miloš Dvořáček (perkuse), René Pařez (kytara), Rasťo Uhrík (kontrabas) a Martina Himerová (viola). Přes léto budeme natáčet desku, jež by měla vyjít koncem října. Do konce roku pak odehrajeme několik koncertů, po nichž to nejspíš zabalíme.

Stehla: Tvou hlavní hudební aktivitou jsou tedy v současnosti Ingwe?

Ne. Já to takhle nedělím. Jak jsem řekl, Ingwe jsou projekt omezeného trvání, kdežto VRM jsou opravdová kapela.

Stehla: Existují ještě Čikori? Plánuješ nějakou další spolupráci s Ivou Bittovou?

Čikori jsou už minulostí. Iva se teď realizuje spíše v oblasti vážné hudby a má nějaký hudební projekt v Americe. O naší budoucí spolupráci tedy pochybuju. Ale člověk nikdy neví.

Ruda: Chystáte s novou sestavou VRM desku?

Přemýšleli jsme o tom a rozhodli jsme se, že ji natočíme třeba až za rok. Zatím se zaměříme na zkoušení a psaní nových skladeb, abychom měli z čeho vybírat.

Ruda: Proč se rozpadla předchozí sestava VRM?

Už jsme skoro rok nehráli a každý měl zkrátka odlišnou představu o budoucím směřování kapely.

Stehla: Současní VRM jsou mnohem živelnější...

Chtěli jsme udělat něco přímočařejšího a vrátit se k našim kořenům. Dlouho jsem nehrál na baskytaru a zase mě to začalo bavit.

Ruda: Vidíš nějakou kontinuitu mezi dnešními VRM a Dunajem, případně jinými kapelami a projekty, ve kterých jsi hrál?

Jde nám o podobný druh energie jako v Dunaji. Není to tak, že bychom chtěli vědomě navazovat na Dunaj, ale zároveň se ani nebráníme podnětům, které z té strany přicházejí. Právě jsme ve stádiu hledání určitého společného ducha a pocitu z hraní.

ilustrační foto: Ruda