Rock Café se začínalo plnit už před sedmou hodinou, ale do začátku koncertu přece jenom ještě nějaký čas zbýval. O tom ostatně svědčil i fakt, že hlavní postavy večera, floridští The Crüxshadows, právě vyráželi do ulic pro něco k snědku a tak jsme se u vchodu sotva stačili pozdravit u vchod s frontmanem Roguem. Byla tu ale ještě předkapela, která (aby se všechno stihlo, když se musí s živou produkcí v tomto klubu končit ve 22 hodin) hrábla do strun už něco po půl osmé.

Těmi předskokany byl pražský soubor Egotrip. Kapela existuje od začátku roku 2004 a dali ji dohromady muzikanti se zkušenostmi s hraním mj. i v hudebních tělesech za hranicemi naší republiky. Dlužno říci, že jim to slušně šlape. Všechno hrnou dopředu zatěžkané metalizované kytary zpestřované nějakým tím samplerem a jistou dávkou temnoty (spíše k nalezení v melodice zpěvové linky). Záleží na tom, na jakou jejich skladbu zrovna natrefíte. Něco se zdá být lehce načichlé až nu metalem, jindy vám na mysli vytanou třeba emo coreové party a nebo problesknou elektronické a někdy až industriální prvky. V pomalejších pasážích pak dostane své slovo i určitá výše zmiňovaná potemnělá naléhavost. Celému tomuhle mixu můžeme říkat třeba moderní rock, ale je to vůbec důležité? Zní to celkem zajímavě a aby toho mixu nebylo málo, Egotrip svůj blok završili osobitou verzí Eamonova songu Fuck It.

Ve tři čtvrtě na devět už patřilo pódium americké šestici The Crüxshadows. Po mírně hysterickém intru prošel zpěvák Rogue za svitu dvou "baterek", které měl po jedné připevněny na pažích, zhasnutým sálem od zvukaře až dopředu na pódium. Kolem něj se seskupilo duo tanečnic a doprovodných vokalistek, Sarah a Jessica, brilantní houslistka Rachel a v pozadí dvojice kytarista George a klávesista Trevor - startovalo se novým singlem, který je přílohou letos vydaného DVD kapely nazvaného Shadowbox, Forever Last. Když to vezmeme zpětně, dnešní setlist se od toho loňského zas až tak moc nelišil. Přibyla uvedená novinka a jinak se jednalo opět víceméně o průřez hitů za 15 let existence souboru. Však také hned druhá skladba Tears, jíž můžete znát z velmi dobrého alba Wishfire, sklidila bouřlivý ohlas publika. Došlo i na všechny dobře známé prvky koncertní show CXS. Rogue pravidelně seskakuje z pódia mezi diváky, obchází jednotlivé skupinky a skoro každému zvlášť, téměř takříkajíc "do ouška", tak vlastně zpívá část své písně (novinkou bylo, že jednou se Rogue vydal "mezi lid" i s oběma tanečnicemi), pravidelně zde také zpívá část písně stojíc na barové stoličce. Dalším jeho oblíbeným kouskem je tanec s někým z diváků při písni Deception. Ani o ten nás letos neochudil. Přestože nelze bezpečně říci, zda tančil s mužem či s ženou, přes shluk přihlížejících se to dalo identifikovat jen s obtížemi, je to vcelku nepodstatné. Gotická komunita totiž místy již rozdíly mezi pohlavími stejně prakticky stírá.

Hodně prostoru dnes večer dostaly i housle. Rachel na nich dokáže vyloudit neuvěřitelné melodie a tóny. Když začala hrát jeden ze svých sólových partů, zaznělo kdesi blízko nás: "To znám, to je z nějaký moravský lidovky. Oni zněj tak trochu jako takovej temnej elektronickej Hradišťan... a nebo Javory." Je to opravdu až překvapivé, jaké styčné plochy lze v hudbě odhalit. Občas struny houslí vyloudily melodii skoro tak tklivou a chytlavou jako byste se ocitli ve vinárně Dubrovník těsně před zavírací hodinou. Ale, prosím pěkně, nic ve zlém, jedná se o jeden z podstatných stavebních prvků celé velké performance a je zvládaný s bravurou a noblesou.

Koncert Rogue jednou v podstatě přerušil, aby v několikaminutovém proslovu přítomným sdělil stručně převyprávěno, že CXS čeká teď evropské a snad i trochu asijské turné a že čerstvě vydali DVD Shadowbox. Závěr hlavního bloku patřil "pochodové" Citadel z alba Ethernaut a dalšímu kousku ze stejného CD Winter Born. Jako přídavek pak Cassandra a nezbytný asi nejznámější song kapely Marilyn, My Bitterness, při kterém Rogue přivádí postupně na pódium asi třicítku diváků, aby v jejich bezprostřední přítomnosti zahráli CXS poslední tóny svého vystoupení.

Crüxshadows jsou koncertně nesmírně vděčnou kapelou, na níž se vždy vyplatí zajít. Jejich show má neopakovatelnou atmosféru, která diváka zcela pohltí. To vše dokázali znovu i dnes. Diváků přišlo víc než vloni (něco přes půldruhé stovky) a bylo patrné, že většina z nich už dobře věděla, na co jde. I to pomáhá atmosféře v sále. Získat si posluchače na svou stranu a vtáhnout jej do podmanivého a strhujícího děje pak už pro CXS není žádný problém.