Novinky

Underworld, 13.7., Kolbenova Park, Praha

underworld.jpg Hned na úvod si trochu rýpnu. K čemu jeden z nejlepších zvukových systémů na světě, když se nepodaří zamezit takovému faux-pas, jakým je ozvěna, vznikající na budovách v pozadí Parku, kterou nelze přeslechnout, jakmile se postavíte jen trochu bokem k pódiu? Jediné štěstí, že nebyla slyšet v pozici čelem, protože v té chvíli by byl výsledný zvuk, výtečná nevýtečná aparatura, dvě hodiny k nevydržení. Jinak ale nezbývá, než smeknout. V místě zhruba uprostřed mezi pódiem a zvukaři byl zvuk ostrý, čistý a ani těch basů tentokrát nebylo přes únosnou mez. Vychytaná ovšem byla i doprovodná světla. Obzvláště zelený laser, který byl k vidění například před dvěma lety během koncerty Cypress Hill na festivalu Rock for People. Tohle světlo dokáže opravdu divy. Tak třeba vytvoří vír, jenž vás vtahuje do svého středu, nebo šikmou stěnu, kterou pokryje celé pódium včetně všech tří pánů na něm, takže v tu chvíli není vidět naprosto nic až do chvíle, než se ze stěny pomalu vynoří zvednuté ruce Karla Hydea.

Oficiální začátek vystoupení byl sice plánován na devátou hodinu, ale Rick Smith se na pódiu objevil již přibližně o dvacet minut dříve, aby připravil za několika stoly, čítajícími bezpočet různých zvukových mašinek, vše potřebné pro bezproblémový průběh koncertu. Ani jste nemuseli vidět, že Rick Smith přišel ze zákulisí a podle ohlasu z publika jste to zaručeně poznali. První "rozjížděcí" skladba, kterou se mi nepodařilo identifikovat, odstartovala již několik minut před devátou, aby přibližně ve 21:05 přešla v regulérní začátek koncertu - pecku Dark & Long. To už přišel na stage samozřejmě i Karl Hyde a Darren Price se přemístil z provizorního DJského postu na levé straně, kde do té doby, než spustil Rick Smith první skladbu, udržoval publikum v poslechově i pohybově aktivní fázi, mezi oba členy Underworld, a zapojil se tak do spoluvytváření finálních podob naživo předvedených skladeb.

underworld.jpg Underworld jsou známí tím, že koncertní podoby albových originálů natahují často i přes desetiminutovou hranici a nejinak tomu bylo i ve středeční večer. Dark & Long tak v konečné podobě atakovala patnáct minut, čímž nedočkavé jedince nutila přemýšlet o tom, jak asi vypadá koncert o jedné skladbě. Nakonec se modifikovala v nijak výraznou Twist z posledního alba a je třeba říci díky bohu. Posledních pět minut Dark & Long už invencí věru neoplývalo. Patrně nejméně povedená část dvouhodinového elektronického výletu do "Podsvětí" tak alespoň byla za námi hned na začátku a zbylých sto minut, které po zmíněné Twist odstartovala o poznání větší vypalovačka Two Months Off, už vystoupení nemělo tak výrazně slabých míst.

Underworld představili skladby ze všech čtyř řadových alb, ale nejčastěji čerpali z nejvíce hitového Beaucoup Fish (King of Snake, Jumbo, Moaner). Karl Hyde si během koncertu vzpomněl na vystoupení na Creamfields v roce 2002 a pochválil publikum, jak se za ty tři roky pěkně rozrostlo. Což byla další podstatná část mozaiky, dávající v konečné podobě obraz skvělého koncertu, dobrá nálada obou hlavních protagonistů. Karl Hyde v bílém sáčku nešetřil pohybovými kreacemi a vydával se na "obchůzky" po celé šířce pódia, sypal ze sebe texty jako zamlada (přeci jen už je také pár let taťkou...) a dováděl se speciální kamerou, jíž zabíral nejen sebe, ale i Ricka s Darrenem a mixpulty ze všech možných úhlů a nezapomněl ani na publikum. Vše se hned promítalo v kvalitě podobné negativu na dvě obrovská plátna v pozadí, takže když jste měli štěstí a dobrý zrak, mohli jste na nich spatřit i svoji maličkost. A pokud zabouřil po skladbě obzvláště silný aplaus, následovalo šťastné objetí Smitha a Hydea, které, ač se tomu asi těžko věří, vůbec nevyznívalo nijak klišovitě. Byla z toho cítit prostá radost, že se track povedl a že si to publikum patřičně užilo.

underworld.jpg Posledních čtyřicet minut koncert prakticky gradoval. Od "rybářského" popěvku Jumbo, přes provařenou Born Slippy, kterou však Underworld znovu trochu pozměnili, protože jinak by se jim už jistojistě musela zajídat, až po následnou, snad ještě větší extázi vyvolavší, Rez-Cowgirl. Tento dvanáctiminutový elektronický opus poslední dobou hodně šlape na paty bez diskuse nejvděčnější koncertní záležitosti v podobě "trainspottingového" hitu. A tak se "I'm invisible" ozývalo nejen z úst Karla Hydea, ale i z úst mnoha posluchačů zavítavších ten večer do Kolbenova Parku. Bouřlivý potlesk opět nenechal pana deklamátora chladným, když se směrem k publiku zmohl jen na: "Fantastic, fantastic". Plánovaný konec se samozřejmě nekonal a po chvíli, kdy potlesk neslábl, se všichni tři znovu vrátili před publikum, aby definitivně uzavřeli výtečnou druhou polovinu koncertu extatickou skladbou Moaner. To už se ručičky na hodinkách přehouply přes jedenáctou večerní. Underworld v té chvíli hráli celé dvě hodiny a nejméně sto minut času jejich koncertu se dá nazvat výtečným. Třináctý den v měsíci se tedy znovu osvědčil a kdo z vás se rozhodl ve středu večer do Kolbenova Parku nakonec nezavítat, udělal velkou chybu.

+
dobrá nálada v publiku i na pódiu
kvalitní doprovodné světelné efekty
nechyběl žádný podstatný hit
120 minut trvání koncertu
skvělé počasí

-
zvuková ozvěna, která se ale dala eliminovat, když jste se k pódiu neotáčeli bokem
místy až zdlouhavé natahování skladeb

Slušelo by se ještě pár slovy zmínit o předskokanech Skyline, kteří dokázali přitáhnout publikum před pódium a skladbu od skladby se jim zaslouženě dostávalo větších ovací. Jen škoda, že z výtečné první desky zahráli jen "vzpomínkovou" Aiku. Nelze nepochválit skvělou zpěvačku Jitku, která střídá jemné polohy hlasu s agresivními se zdánlivou samozřejmostí a mužskou část publika tak kromě vzhledu uchvacuje i vokálními schopnostmi. Padesát minut, které byly Skyline přiděleny tak splnily svůj účel a prostor před pódiem se úctyhodně zaplnil.