První co vás na tomto albu zaujme je, jak už to tak bývá, obal. V případě italské kapely c/o/d to platí dvojnásob. Temně rudý rozkládací papírový obal nese znaky grafické vyspělosti a vedle samotného nosiče skrývá i arch s texty a průvodním slovem. Bohužel pouze v italštině (rozluštit se mi podařilo alespoň titul, jenž v češtině znamená: přípravy na konec, že by předzvěst věcí budoucích?). Na obalu se skví různé propriety jako tyčinky na čištění uší, zubní kartáčky, rtěnka, nedopalky cigaret, malířské štětce a na přední straně oddělují písmena v názvu kapely dva šroubky. Celé to vypadá tak trochu rádoby tajemně a rozvášněně zároveň, k čemuž si ještě přimyslete srdcerváčský vokál a la Eros Ramazotti indie rockový. Přes to přese všechno a navzdory šroubům, jež by mohly naznačovat koketérii s industriálem i názvům skladeb Tsunami či Noiseterapia, když si pustíte stříbrný kotouček, čeká vás provedením obstojný, avšak jinak docela obyčejný indie pop převážně kytarového střihu. Pravda, na nějaké ty industriální zvoučky a noiseové zaskřípění také narazíte, ovšem to je vcelku vzato podružné.

Deska to blbá rozhodně není, snaha neznít prvoplánově a předvídatelně by tu byla, i nějaké ty uhrančivé melodie by se našly, ale ... ale ačkoli se po formální stránce dá předkládanému materiálu máloco vytknout, potíž alba tkví v unylosti, jež vás zachvátí už po několika skladbách. Ne každá kapela dokáže na ploše bezmála padesátiminutové zaujmout převážně pomalými songy jako kupříkladu Tinderstick, Cousteau, Nick Cave, Radiohead nebo Coldplay. c/o/d mezi tuto nikam nespěchající smetánku bohužel nepatří. Pokud tedy hledáte příjemnou kulisu k rozjímání, jež citlivé ouško neurazí, ale ani nenadchne, jste na správné adrese. Jestliže však pátráte po přelomovém artefaktu, jenž vám obrátí hudební vkus naruby, na "Preparativi per la fine" rychle zapomeňte.

65%

web kapely: www.c-o-d.it