Jihlavské postindustriální duo Tábor radosti patří mezi ta tělesa, jež tvoří poněkud v zákrytu, nejsou součástí žádného širšího uměleckého společenství a svoji tvorbu si doposud vytvářejí takříkajíc na koleně. Díky vystoupení v rámci X.Pražského industriálního festivalu a nedávnému společnému koncertu s pražskými Do Shaska! se však přece jen dostali do širšího povědomí příznivců domácí nonkonformní hudby, takže nebude od věci podívat se jim na zoubky poněkud blíže. Druhé album Tábora radosti, Hávamál jsme sice pitvali už zhruba před půlrokem, nyní ale máme konečně možnost seznámit se jak s jejich albovou prvotinou, tak s bočním projektem nazvaným Metheora.


Tábor radosti - s/t
8 tracků, 51:47, vlastní náklad na CDR

Na úvod se ještě na skok vrátím k recenzi druhého alba Tábora radosti. O Hávamál jsem napsal, že je koncipováno v jakémsi monotematickém duchu a převládá na něm sklíčená, velmi potemnělá nálada s inspiracemi souboru u švédského labelu Cold Meat Industry či skupin typu Coil nebo Lustmord a vyzvedl jsem na něm především až překvapivou zvukovou konsistenci a hudební propracovanost. U jejich prvního, eponymního alba mi nezbývá, než teprve krůčky vedoucí k tomuto tvaru rozkrývat. Lepší by samozřejmě bylo postupovat směrem opačným, přesto nelze tvrdit, že by na takřka čtyři roky starém debutu šlo pouze o krůčky nevyzrálé a nesmělé.

Již zde jsou jasně patrné především radikální filozofický náhled na svět a relativně vyzrálé hudební postupy, využívající především výrazných variabilních rytmů a poměrně pestré použití samplů. Se svojí osobitou vizí, v níž se mísí pohanské archetypy se sci-fi motivy, i chladnou "severskou" atmosférou, jsou skutečně asi nejblíže projektům z C.M.I., oproti dotaženému Hávamál však zde duo ještě přece jen nezní tak přesvědčivě a střídá vynikající místa s pasážemi o poznání bezkrevnějšími. Poněkud problematické se ukazují být toporně nebarvité deklamace temných apokalyptických textů i nepříliš vyvedená mixáž. Naopak již na svém debutu Tábor radosti skládají na výbornou maturitu s lekcemi tajuplných nálad (Boj skončil!) a takřka kinematograficky působícími zvukovými plochami (Synové Světla), tvořenými strukturovaným vrstvením kovových rytmů a rafinovaně volenými zvukomalebnými samply (dívčí sbory, smyčce...).

Stejně jako na Hávamálu je i debutové album doplněno o bonusy, zde o dva živé snímky z let 1995 a 1996. Na nich působí Tábor radosti mnohem méně tajemně a esotericky a tkví zde mnohem více v hájemství old school industriálu (V Člověk člověku vlkem připomenou Laibach z jejich prvního alba).

70%


Metheora - Ghost in the Machine
10 tracků / 77:45, vlastní náklad na CDR

Jestliže se na svých dvou dosud vydaných albech Tábor radosti profilují jako živoucí postindustriální projekt, charakteristický výraznou rytmikou, psychoaktivní atmosférou a zechovaným recitativem, o poznání uvolněněji působí lehce anonymní "bokovka" jedné poloviny dua, skrytá pod pseudonymem Metheora.

Na albu Ghost in the Machine totiž posluchači nabízí sférický, i když hodně potemnělý ambient s dominantou abstraktních zvukových ploch, jakousi "cestu vesmírem a působení kosmických vlivů na člověka". Je zde patrná podobná práce se samply jako v "mateřském" uskupení, zato výrazně menší je podíl rytmických prvků (vyjma melancholické a zvukově nejpestřejší Solaris a závěrečného "trance-bonusu" Eraser Line). Na první poslech možná Metheora může splývat s desítkami dalších dark-ambientních nahrávek, při pozornějším poslechu však na povrch vyplave její skrytý půvab v podobě intrikujících sci-fi motivů (Probe 1), přesvědčivých drones (Sonic Theatre) či nadobyčejně působivé melancholické atmosféry (Final).

Kamenem úrazu se může jevit možná až nadúměrná stopáž, vězte však, že album neobyčejně skvěle graduje, a po lehce rozpačité první třetině (nepočítám sem ovšem výbornou úvodní Dark Spacelab) na něm už nenaleznete žádná hluchá místa. Tohoto druhu hudby sice vychází ve světě (relativně) dost, v případě alba projektu Metheora jde však na naše poměry o událost výjimečnou. Určitě by mu slušelo profesionálnější vydání u některého z domácích "oficiálních" vydavatelů.

75%