Sobota 4. června. Pátá hodina odpolední a leje jako z konve. Vyhlížím z okna a řeším téměř hamletovskou otázku jít či nejít. O hodinu později je již lépe, tak hurá za kulturou. Při příjezdu na Vostrov zasvitlo slunce, do začátku koncertu chybějí dvě hodiny. O šedesát minut později přichází čtvrthodinová průtrž mračen. Zde se naplno ukazují vychytávky areálu. Pod několik připravených velkostanů se pohodlně vejdou všichni přítomní, navíc díky vydlážděné ploše před celým pódiem není nikde bláto, bahno ani kaluže. Lidiček je poskrovnu, asi je jim v suchu a teple domova lépe. Nevědí, o co přicházejí. Před devátou je jasná obloha, zima rozhodně není a bez časového skluzu, což je na Vostrově tradice, nastupují Posmrtné zkušenosti.

Osmičlenná sestava s početnou rytmikou, zdvojenými klávesami, výraznými houslemi, píšťalami, didgeridem, polosvlečeným zpěvákem, mimořádně vizuálně příjemnou tanečnicí a řadou zapálených svíc spouští něco, čemu bych řekl moderní taneční etno. Všeobjímající láska, promítání východních motivů na malé pláno v pozadí, písně znějí kupodivu převážně v češtině. Na začátek dost odvážný dramaturgický počin, představit bych si je uměl spíše na závěr. Zábavné, příjemné, vůně zeleného listu jen dokresluje celkovou atmosféru. Óm mani padme hum.

Po kratičké přestávce přichází Traband. Stále známější a v posledním roce asi nejlepší v celé své dosavadní desetileté kariéře. A je to smršť, jak jsme ostatně zvyklí. Zazní přůřez všemi čtyřmi alby, k tomu ještě i několik prastarých věcí z kapelníkových bývalých Otcových dětí. Hned tu úvodní píseň o dvou bratrech jsem si již ani nepamatoval. Drobné potíže s banjem se rychle vyřešily a v plném tempu dál. Hyjé! Na Trabandu je zajímavé snad všechno, mimo jiné např. to, že na každém koncertu znějí různé písně, každé vystoupení je originál. Něco málo hrají už i rozhlasové stanice, Černej pasažér je toho důkazem. V posledních měsících se zvýraznila pěvecká dueta zpěváka a trumpetistky, poněkud jich přibylo (dobrého pomálu?) a znějí nádherně. Ale to ostatně celá kapela. Když v dnešní době slyším, že někdo nezná Traband, nechápu, jak je to možné. Je to stejné rouhání, jako kdyby někdo nevěděl, kdo byli Pogues a Shane McGowan :)). Ze samého nadšení a touhy sáhnout si na umělce jsem vypustil vystoupení závěrečné Benedikty, z povzdálí ale vůbec nezněla špatně. Tolik stručně k sobotnímu večeru, chystá se řada skvělých nejen prázdninových Vostrovů, takže neváhejte!!!

ilustrační foto: Posmrtné zkušenosti, Kryštofotí