Bloc Party - Silent Alarm

Bloc Party - Silent Alarm
13 skladeb / 50:26, Wichita/V2

Z kytarového obrození už pomalu stává epidemie a x-té kopie Strokes, White Stripes či Franz Ferdinand už jdou do snad desítek. Z roje hustějšího než mračna komárů po povodních však vyčnívá i několik životnější a výraznější jmen. Poznáte je hlavně podle nezbytné vizitky The před vlastní názvem - The Killers, The Futureheads, The Kills, někdy ale toto poznávací znamení chybí, jako třeba u Hot Hot Heat, Razorlight nebo Bloc Party. Právě posledně jmenovaní se dle mého soudu těší pozornosti nejzaslouženěji a briský tisk právě je považuje za ty, kdož letos sesadí v baště kytarové hudby loňské kralevice Franz Ferdinand z jejich pomyslného trůnu.

Ptáte se, co může právě tahle kapela, adresou v jižní části Londýna nabídnout převratného? Patrání po hudebních kořenech končí ve slepé uličce u ikon typu Joy Division a nejvíce snad u raných The Cure, zkrátka kapel, které si do rodokmenu s radostí napíše kdekterá kytarovka. Tak jinak. Kouzlo Bloc Party rozhodně netkví v bůhvíjaké původnosti, oplývá však snad všemi přednostmi většiny jejich v současné době ceněných souputníků - smyslem pro jednoduchou písničku a místy discopunkovým rytmem počínaje a únosným množstvím temnoty a smutku a navíc občasnými útočnými výpady do psychedelie či dubu konče. A pochopitelně také silnými melodiemi - to je ale snad zbytečné zdůrazňovat.

Největší favorité mého přehrávače cca posledních deseti týdnů a koncertní partneři loňského evropského turné Interpol však mají ještě něco navíc - mimořádně zdatnou a impulsivní rytmiku - bubeníka s hořící koudelí za zadkem a řádně nafunkovatělou basu -, nápaditou souhru kytar, ve které jde o víc než jen o tři akordy a na čele zpěváka a kytaristu černé pleti Kele Okereho s nigerijskými předky. Padesát minut Silent Alarm tak nemá jediné hluché místo, nenajdete tu ani jednu jiné podobnou písničku a bloky energických pecek (Helicopter, Price Of Gas, ...) chytře střídají náladovky plné melancholické stýskání (Blue Light, Plants). V Positive Tension si pak třeba vystřihnou krátké a úderné sólíčko, pravověrným kluberům se zavděčí pochodovkou Banquet a všichni společně zjihnout u This Modern Love nebo So Here We Are. Osobně sázím žetony na Luno, gradující spojením nekopromisní rytmiky s přísnou Keleho dikcí a vítězící systémem start cíl.

Ač je od února (kdy Silent Alarm vyšlo) do prosince dlouhá doba, nášivku jedné z nejlepších kytarových desek letošního roku už nikdo neodpáře. Jenže, celé to pochopitelně musí mít nějaký háček. Snaha tuhle desku si v domácích krajích opatřit rovná se jedna velká zapeklitost. Letmý výstřel do tmy pomocí českého Googlu hbitě vyplivnul nabídku internetového Musickatalogu - neuvěřitelných 707 (!) Kč a sedmitýdenní dodací lhůtu. Klíčovou roli v tom, zda se blocpartymánie rozšíří i v České kotlině, tak sehraje nalezení tuzemského distributora s reálnějším pohledem na věc (u Day Afteru, kterému se to loni povedlo s Franz Ferdinand, je k dispozici zatím alespoň EP vydané na labelu Dim Mak) a vedle promotion ze strany hudebních fandů (ve zdejším Kocourkově to zřejmě ani jinak nepůjde) lze snad doufat v prozřetelnost některých promotérů...

90%

Jméno:^*
E-mail:
Nadpis:
Text:^*
	Údaje označené ^* jsou povinné

Bloc Party - Silent Alarm

Související články:

Názory k článku

Přidejte svůj názor: