Ačkoli to ještě v devadesátých letech vypadalo, že Black Point utopí veškerou svou energii při výlovu pozapomenutých under-alternativních archiválií v tuzemském kačáku, nestalo se tak. Už nějaký ten pátek ze sebe BP pozvolna setřásá pověst anachronického androšského labelu, a přestože s povděkem kvituji, že je tu někdo ochotný vynášet na "světlo bóží" podzemní nahrávky, piplat se s nimi a zaplňovat bílá místa na mapě českého alt/rocku, oceňuji, že BP nezůstávají jen u oprašování hudebních dinosaurů a vyhledávají a "podepisují" i nové tváře z dříve Black Pointem pouze tušených žánrů (viz Tleskač, Moberg Esemble, Gothart, ...).

Hovořit v případě Davunu o "nové tváři" je však poněkud paradoxní. Podobně jako mnozí zahraniční tvůrci operující na poli současné elektronické taneční scény sbíral David Cajthaml, jenž stojí za projektem Davun, první muzikantské zkušenosti za punkového obrození. Kariéra skupiny Energie G, v níž letech 1978 až 1981 hrával na kytaru, a která je považována za jednu z prvních (ne-li vůbec první) punkových kapel na území bývalého Československa, netrvala sice dlouho, a přestože po ní nezbyla žádná oficiální nahrávka, její jméno nebylo (po zásluze!) zapomenuto.

Čas trhnul oponou a David Cajthaml se po bezmála 25 letech vrací na hudební scénu pod jménem Davun s "voničkou elektronických písní". Zatímco začátek alba, vypadá skrze ležérně taneční atmosféru otvíráku Summer, na níž vokálně participuje Klára Nemravová (Tata Bojs), relativně nadějně a ani následující dva tracky (Faces along the bar, Darkness) operující s acid jazzovou rétorikou a pěveckým talentem černě znějící Zuzany Kropáčové z nu jazzových Soil nezaslouží kritickou popravu, nejpozději v půli alba pocítí mnozí narkoleptickou únavu. Počáteční zájem opadne a soustředění se na další "počítačové práce" s tu industriální náladou (Zhizkow Blues; deska byla nahrána v žižkovském One Love Studio), tu dubovými názvuky (Slow Joint), sem tam živenými party dechových, resp. smyčcových nástrojů, akustické kytary, popř. kontrabasu a vokálními samply, vyžaduje vzhledem k dorážející monotónnosti stále větší úsilí. Ocitnete se ve smyčce, která toho na bezmála hodinové ploše nabízí inovativního pomálu.

Můžete sice doufat, že ... , ale podvědomě už jste si takřka jistí, že "to něco", co by vás "nakoplo zpátky", zkrátka nepřijde. Jaké je pak překvapení, když spustí předposlední svižná I am untouchable, asi vůbec nejvýraznější track alba s opět výtečnou Klárou Nemravovou. Ačkoli se jedná o chytlavý, troufám si říci - hitový materiál, na zvrácení nepříznivého skóre je bohužel už příliš pozdě. Závěrečná Slow BB opět sjíždí za absence výraznějšího nápadu do starých kolejí ...

S otázkou stran prodejnosti titulu se sám sebe ptám: komu je vlastně deska určena? Pro ty co rádi tancují, je do chmurné aury zahalený Davun příliš monotónní a hledačům přehrabující se v pestrých vrstvách nepřímočaré electronic music se zase nabízí výběr z hromady jiných (a zajímavějších) releasů.

Shrnutí? "Computer Works" berme především jako sympatický pokus rozmnožit nepříliš početné řady tuzemské nekomerční elektronické scény, který se tak úplně nezdařil. V pouti za sto procenty zůstal Davun stát kdesi na půli cesty.

55%

poslechněte si:
http://www.blackpointmusic.cz/shop/index.php