Robbena Forda asi není třeba našinci příliš představovat, vždyť to není tak dávno, co v LMB vystoupil v tradiční sestavě s R. Beckem a T. Brechtlainem. Tentokrát si přivezl kapelu, jejíž jádro tvoří společně s ním bratři Patrick (bicí) a Mark (foukací harmonika, zpěv), dále pak zpívající kytarista Volker Strifler a na basu Dewayne Pate. Netypicky přesný začátek ve 20:00 způsobil to, že jsem si nechal ujít prvních dvacet minut vystoupení a málem jsem si rval vlasy. Nepříliš naplněný Musicbar mělo na svědomí souběžné vystoupení, u nás čím dál populárnější Värtiny, akce v Bubenečské čističce a především hokejové semifinále MS. V LMB ale taky hráli mistři!

Hrstka skalních příznivců lačně naslouchala každému tónu bluesových řeholníků a bratři na to šli chytře a vkusně. Při stavbě repertoáru nesáhli po otřepaných bluesových klasikách a klišé, jak by leckdo očekával. Ba právě naopak. Marně jsem hledal standardy a zvolání "oh baby". FFB ukázali, že parádní bluesová show se dá vytvořit bez pomoci "Hochie cochie" nebo "Thrill is gon" tak, že publikum jen popadá dech. Klobouk dolů, pánové. Velkým překvapením pro mě byl strhující výkon zpívajícího harmonikáře Marka Forda, tak působivou hru na foukačku jsem viděl i slyšel snad poprvé. Občas si pohrál i s echem, díky kterému vytvářel až meditativní plochy jako z jiného světa (a jiného žánru:-) a bylo to skvělé. Zdálo se mi také, že svého slavného bratra Robbena zastínil i ve zpěvu. Excelentní harmonikář však hraje jen výjimečně (s bratry) a živí se prací v nemocnici. K tomu snad není co dodávat...

Kytarista a zpěvák Volker Strifler zde plnil úlohu bluesmana v klasičtějším slova smyslu. Nedočkali jste se od něj žádných inovací, pouze pefektně provedeného blues, které mrazilo a tu zas pálilo jak láva. Tedy skvostná lahůdka, leč spíše pro konzervativnější posluchače. Naopak Robben předváděl škály svého nezaměnitelného rukopisu, tak jak ho můžete znát např. z Blue Line. Ostatně jsem ani nic jiného nečekal a jen se nechal unášet tou skvostně melodickou hrou, kterou si jako obvykle získal publikum velice snadno.

Bohužel díky v Musicbaru velmi populárním pokleslým víkendovým večírkům musela kapela skončit dost brzy a své nástroje bleskově odnášela za zvuku "osmdesátek". Pro mě byl koncert Ford Brothers Band jedním z nejlepších žánrových zážitků a upřímně cítím se všemi, kteří si ho nechali ujít...

PS: Ford Brothers Band nahrál několik desek na family-labelu www.bluerockit.com

text: FC, foto: JazzBoo