Pražská postindustriální formace Skrol je jedním z projektů trojice Vladimír Hirsch, Tom Saivon a Martina Sanollová, a zároveň jednou z cest k dosažení tvaru integrovaného hudebního souboru. Fakticky nejaktivnějším tvůrčím obdobím byl pro Skrol závěr minulého milénia. Tato etapa je zachycena na dvou v Německu (dnes již zaniklou firmou Membrum Debile Propaganda) vydaných albech Insomnia Dei a Heretical Antiphony. Ve stejné době však vznikl materiál i k dalšímu albu, jež byl v roce 2001 ještě důkladně zmasterován a zremixován. Nahrávka dostala jméno Dances and Marches for the Orphan Age, avšak díky nejrůznějším okolnostem spatřila světlo světa v podobě oficiálně vydaného alba až nyní prostřednictvím portugalského labelu Dagaz Music.

Již na předchozích dvou nahrávkách se Skrol představují jako jen těžko zařaditelný hudební soubor, jehož "fúze" industriálu a postupů ze světa tzv. vážné hudby byla poměrně daleko od valné většiny postindustriální produkce, využívající především nejrůznější předpřipravené symfonické samply a vznikající často na principu vnějšího efektu. Z tohoto pohledu je hudba Skrol výjimečně ryzí, vzniklá na bázi komponovaných suit (Hirsch), jež jsou organicky prokládány samply a hluky (Saivon), a kterým zjemňující ženský prvek dodává mezzosoprán Martiny Sanollové. Pokud lze v souvislosti s již dříve vydanými dvěma alby hovořit o velmi hutném soundu, využívajícím dramatických skladebních postupů a důrazné industriální rytmiky, v souvislosti s Dances and Marches for the Orphan Age se dá hovořit o albu zřetelně vícerozměrovějším.

Postupy ze světa soudobé vážné hudby s dominujícím, místy až mrazivým zvukem varhan jsou i vzhledem k zapojení industriálních prvků často mnohem abstraktnější, skladební struktura nečekaně rafinovanější (Heights of Despair). Z hlediska principu vytváření tzv. "integrated music", tedy termínu, jež nabral na intenzitě (v proklamacích a následně i v praxi) především v dílech nověji vzniklého projektu Aghiatrias, lze již na tomto albu najít několik kompozic s tímto záměrem naprosto korespondujícím (Eleison, Abysm).

Albem jako celkem prozařuje hluboké duchovní poselství - hledání smyslu existence a způsob jeho pojímání. Je zde cítit přímo fyzický dotek strachu z nepoznatelna, silně přítomným katolickým akcentem navíc prostupují prvky hereze či přímo "pantheistické oslovování prostoru". Zvláštní díl na nahrávce přísluší vokálním partům. Mužské deklamace (místy jdoucí až k hranicím ostřejšího harsh-noiseu - např. v hymnické Antifuga 74/148) prozařuje čistý mezzosoprán Martiny Sanollové (především v pastorální Absolution či sebezpytném žalmu Iob 03). Z hlediska výše popsané formy se pak svým způsobem odlišují hutná a dramaticky vypjatá The Sign Reanimated (jež se více blíží soundu z alba Insomnia Dei) a především až nečekaně smířlivá a hlukových aranží prostá závěrečná církevní suita Decline and Fall.

Dances and Marches for the Orphan Age je zkrátka nevšední album. Jen těžko lze dnes totiž nalézt nahrávku tolik prostoupenou silným duchovním nábojem a přitom moderní formou zpracovávající tradiční evropské (slovanské) hudební odkazy.

90%

navštivte:
www.vladimirhirsch.com/cz_Skrol.html

poslechněte si:
www.vladimirhirsch.com/mp3.html