Novinky

Vladimír Václavek - Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj

vaclavekcover.jpg Vladimír Václavek - Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj
15 skladeb / 62:30, Indies Records

Pakliže jsem před více než rokem v úvodu recenze nad tehdy čerstvou Václavkovou novinkou Písně nepísně s nostalgií zavzpomínal na jeho debutové album Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj, určitě mne nenapadlo, že se k této nahrávce ještě někdy vrátím z hlediska takříkajíc profesního. Mohou za to opět pánové z Indies Records, kteří reedici tohoto alba připravili do letošního edičního plánu. Nejde však jen o prosté znovuvydání. Pěkné Kokoliovo grafické provedení se tentokrát dočkalo digipakové podoby a album je podobně jako před lety dunajovský Rosol navíc opatřeno třemi bonusy, které Václavek natočil za asistence Luboše Malinovského v jeho profesionálním studiu.

Psát o lety prověřeném albu je poněkud jinou záležitostí než jistá míra tajemství nad rozkrýváním hudebních novinek, možná se proto nevyhnu odjinud či dříve sebou sama použitých termínů. Pro ty, kteří Václavkovu sólovou prvotinu z roku 1992 znají, neřeknu asi nic nového, když napíši, že je charakteristická sevřeným zvukem s dominantou minimalistických postupů, přičemž někdejší baskytarista legendárního Dunaje zde kromě svých dříve často používaných frippovsky repetitivních kytarových figur (úvod písně ...a dny jak padlí andělé prsty ryjí hlínu, skladby Báře či Nebyl jsem nikde a byl jsem všude) sáhne i po melodických postupech moravského folklóru (Za svítání), janotovském folku (Přišel jsem) či nástinech vivaldiovské klasiky (Buď mně v patách). Písně převážně v pomalejším a poklidném duchu, jež přes velice střídmé aranže překvapí ryzí melodičností, plností a barevností zvuku, rámují niternou poezii (kromě Václavkových vlastních veršů mj. i básně Karla Davida či Petra Váši) zpívanou neškoleným, ale vřelým a pevně posazeným Václavkovým hlasem.

Možnost přinést alespoň trochu nového kritického pohledu mi tak přinesly tři zbrusu nové bonusové nahrávky, ve kterých Vladimír Václavek zhudebnil dvě básně bratra Miroslava a jednu věc od Bohuslava Reynka. Všechny tři písně jsou zvláštní tím, že přestože jsou oděny opět do poměrně subtilních aranží (kromě Václavkovy kytary byly použity pouze Malinovského samply - např. v závěrečné Opuštění má velký prostor nasamplovaný zvuk akordeonu), sevřenost většiny z původních dvanácti skladeb alba postrádají. Kromě rozsáhlejší epičnosti jsou zřetelně klasičtějšího folkového vyznění, jakoby tím měli potvrdit zřetelný stylový posun celkové ediční koncepce celého, dříve mnohem alternativněji zaměřeného labelu. V takovéto poloze lze Václavka v posledních letech slyšet jen málokdy, neboť byl v menší či větší míře obklopen dalšími hudebníky a pokoušel se o svým způsobem sofistikovanější hudební tvary (Bílé inferno, V.R.M., Písně nepísně). Nutno podotknout, že přestože se všechny tři nové písně od původní dvanáctky přece jen odlišují, rozhodně nejsou pouhou vatou a mají solidní výpovědní schopnost, i díky čemuž má pro majitele původního vydání nákup reeditovaného vydání alba nějaký větší smysl.

Abych však shrnul to nejpodstatnější, Václavek kromě alb s Dunajem asi nikdy nenatočil tak dobrou desku jako právě Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj.

85%

navštivte:
www.vaclaveks.cz/vladimir/

poslechněte si:
www.indiesrec.cz/Album.asp?ID=125