Novinky

Ivan Csudai - Calm

csudai.jpg Ivan Csudai - Calm
9 tracků / 33:33, ICS Records / Wegart

Ivan Csudai, svojí profesí především malíř a výtvarník, se na sklonku 80.let začal zabývat psaním písniček a společně s šedou eminencí bratislavské undergroundové scény Martinem Burlasem založili kapelu Zabudnutý ohyb. Po dnes již kultovní nahrávce shrnující společnou tvorbu z let 1989 a 1991 9 Easy Pieces and Other Songs se Csudai již soustředil výhradně na vlastní tvorbu, přičemž Burlasův podíl nadále zůstal v rovině spoluhráčské (především klávesové nástroje a programming) a aranžérské.

Na těch několika albech z 90.let se Csudai představil jako svérázný introvertní písničkář používající výhradně angličtinu, s písněmi plnými zastřené melancholické atmosféry a zvláštní niterné poetiky. Nikdy v nich nešlo o nějaké avantgardní výboje, Csudai jakoby stále setrvával ve svém vlastním světě, nezávislém na okolní uspěchané době a zvukových trendech. Přesto se však jeho tvorba nenápadně vyvíjí, zřetelně i díky citlivým zásahům Burlase a jeho bohatého rejstříku výrazových prostředků a zvukových experimentů.

V této podobě se Csudai s Burlasem představují i na nejnovějším albovém počinu Calm, jež přichází po dlouhé šestileté pomlce, v níž se Csudai soustředil převážně na své výtvarné projekty a Burlas začal spolupracovat s jinými, o generaci mladšími hudebníky. Stejně jako předešlá alba Dovebat či Half je i Calm přehlídkou stále pestřejších skladatelských i aranžérských postupů než tomu bylo na přece jen v tomto směru střídmějších dřívějších nahrávkách. Variabilnější je i samotný Csudaiův civilní, neškolený hlas, který především v některých výrazně folkově orientovaných skladbách (Visiting the City, Turning Back Time) skutečně vyzrál a nepůsobí již tak deklamativně. Martin Burlas i na Calm střídá paletu jednoduchoučkých rytmických vzorců (takřka dechovkovité "umcaca" v úvodní Light is Quicker than Life) s neuvěřitelně citlivě volenou zvukovou rafinovaností. Ve Visiting the City si dokonce vypůjčuje charakteristický vyjadřovací prostředek "laptopistů" a jinak provzdušněnou folkovou baladu rytmizuje vinylovým praskotem. Nutno však podotknout, že to rozhodně nepůsobí samoúčelně, i když právě tato píseň jakoby vypadla z "elektrofolkového" katalogu amerického labelu Kranky.

Celé album však skvěle funguje především z hlediska toho nejpodstatnějšího pro uchopení Csudaiových písní, tedy navození patřičně posmutnělé melancholické nálady. Jednotlivé skladby jsou opět prostoupeny jakýmsi zvláštním neproniknutelným oparem a i když z některých z nich vystupují až nečekaně silné melodické motivy (Light is Quicker than Life, The Escape...), Csudai si zachovává svůj typický odstup, kdy vše je "v rukou" samotného posluchače, dokáže-li se na jeho vlnu naladit či nikoli (inu, malíř). Co je však nejpozoruhodnější, je to, že na nevtíravosti tohoto alba nic nemění ani jeho neuvěřitelná provzdušněnost či lehkost a samozřejmost, s jakou jsou poskládány jednotlivé tóny a zvuky. Vyjma zvětšené míry pestrosti, ke které přispělo třeba i zařazení výhradně akustické Calm vedle čistě elektronické a poněkud neurotičtější a zneklidňující Leaving this Place, si dovolím zmínit i několik spíše tušených stylových souvislostí. V přece jen lehce údernější Coming to the End (a nejen zde) může Csudai evokovat sound pozdního období britských The Durutti Column (podobná práce se zvukem kytary a elektronickou rytmikou), především úvodní pianová pasáž (prokládaná tóny akustické kytary) eponymní Calm zase nedá nevzpomenout na skladby z Caleova Fragments of a Rainy Seasons. Asi na nejtenčí led se však ve svých úvahách pustím vzhledem k závěrečné "acid-folkové" Turning Back Time, která ve mne, nevím proč, vyvolává vzpomínky na Syda Barretta.

Stejně tak jako všechna předešlá Csudaiova alba, je i Calm jednoduše krásná deska. Přitom se nikam netlačí (v Čechách ji například prakticky nemáte možnost sehnat), nic nevnucuje.

95%