Novinky

Electro Prague Festival II., 19.3., klub Exit, Praha

electroprague.jpg Electro Prague Festival se snaží nabízet svým návštěvníkům zpravidla hudební projekty a skupiny z různých pólů elektronické scény. První ze série těchto koncertů proběhl vloni v červenci za účasti formací Moimir Papalescu & The Nihilists, Tear, Mastermind, Beamship a PRoject. Druhý kamínek do "festivalové mozaiky" položili pořadatelé v sobotu 19. března.

Celý večer odstartoval multimediální dark ambientní projekt H.E.E.L. Tohle - na domácí poměry vcelku unikátní - spojení temné hudby (pod dozorem dua Disorder a Atreid), pod jejímž povrchem probleskovaly nezřídka industriální agresivnější názvuky, s osobitými pracemi fotografa Tomáše Galleho bylo rozhodně příjemným úvodem a ta část publika, která holduje spíš tvrdší a temnější elektronice se určitě nenudila. Tomášova díla na projekčním plátně, která tvořila nedílnou součást vystoupení, dokázala připomenout až newyorskou scénu abstraktního expresionismu a ve spojení s předvedenou hudbou umožňovala vnímavým divákům poznat tak trochu jiný pohled na svět kolem sebe.

Phonetix now playing, objevilo se po vstupu moderátorky na plátně nad vchodem. A bylo to tak. Ze sedaček to zvedlo spíše příznivce synthpopu, ale, upřímně řečeno, kapela vyzněla poněkud unyle. Jejich sound potápěly především rozjeté vokály doprovodného dua zpěvaček. Frontman také sice nebyl zrovna "zlatý slavík", ale oproti nim zněl aspoň občas, a to spíše v hlubších polohách, trochu zajímavě. Zbytečně se však místy tlačil do pseudomukovských hlasových póz období Oceánu, které mu dnes příliš neseděly. Pravdou je, že to celé bylo umocněno i zvukem, kdy muzika byla příliš upozaděna a nejvíc byly slyšet právě zpěvy. Dokonce to celé vypadalo jako hudební doprovod ke konkursu na zpěváky, ale tady by se tentokrát moc dobře nevybíralo.

depresivedisorder.jpg To u následujících Depressive Disorder bylo už při zvukovce jasné, že jsou z tvrdšího těsta. Však také přitáhli zpět k pódiu "ebmkáře", ba i tančící fanouškovský kotlík se objevil. "Betálne rytmy" tohoto dua ve střihu Front 242 byly pro mnohé doslova živou vodou. Dvojice Disorder a Stork potvrdila, že má hutnou elektroniku s drsným vokálem zvládnutou více než solidně a patří k tomu zajímavějšímu na domácí elektronické scéně. A pokud jste příznivci této hudby a dostane se k vám jejich nové album Ultima Ratio, zklamáni určitě nebudete. Zde to byl rozhodně jeden z vrcholů večera.

Ale bylo ještě líp a postarali se o to hned následující Bullerbyne. Jako jediní se svým nástrojovým složením blížili "běžné rockové" kapele, ale běžně tedy nehráli. Současná podoba souboru zněla spíše jako elektro hardcore (i když s těmi škatulkami je to vždycky trochu ošidné). Přeci jenom od roku 1992, kdy se jako vedlejší projekt vyloupli Bullerbyne z řad formace Neue Sprache, která hrávala EBM s určitými industriálními prvky, prošli zajímavým vývojem. Od taneční elektroniky a o pár let později účasti na sampleru s dnes tolik užívaným termínem electroclash v názvu až po nynější podobu. Tohle byla opravdu jednička celé přehlídky.

Koncertní závěr (již dlouho po půlnoci) patřil zase určitému zklidnění. Po více než deseti letech od svého posledního koncertu vystoupilo synthpopové duo Datwerk. Nelze u nich hovořit o comebacku v klasickém slova smyslu a i zpěvák Petr Tengler tvrdil, že to je návrat tak maximálně na pár koncertů a dál se uvidí. Staré skladby dostaly modernější kabátky a pod pódiem jim naslouchali mimo jiné i pamětníci koncertů Datwerk z 90. let. Dokonce si pamatovali texty a zpívali je s kapelou. Myslete si o Datwerk, co chcete, ale z pomyslného souboje se stylově nejbližšími Phonetix zde vyšli jako o třídu lepší (hutnější zvuk i čistý zpěv).

No a čím že tento festival mohl obohatit návštěvníka, který vážil cestu do Exitu a zůstal téměř až do kuropění? Mohl si přinejmenším vychutnat EBM Depressive Disorder i zajímavě stylově namixované Bullerbyne a ověřit si, že synthpop v Čechách není zrovna na vrcholu.

ilustrační foto: electro festival, Galle / www.depressive-disorder.com