Yasunao Tone & Hecker - Palimpsest

Na své nové desce se japonský experimentátor Yasunao Tone (1935), žijící momentálně v New Yorku, spojil s o dvě generace mladším Vídeňanem Florianem Heckerem (1975). U druhu hudby, kterou tito dva představují není žádnou zvláštností, že společné album vzniklo nepřímou spoluprací - poštou zasílané nahrávky z Toneova domácího studia byly upravovány a doplňovány Heckerem v jeho domě a naopak. Výsledek pak vydal rakouský label mego, kde mimo jiné vycházejí Heckerova alba (např. vynikající, zatím poslední sólové - PV Trecks). Již obal naznačuje, že se jedná o hudbu, která se nebude podbízet. Stejně jako CD je výtvarně nenáročný, byť trefně provedený coby popis technologie CD (compact disc digital audio). Booklet pak obsahuje interview obou umělců, nezbytnou nutnost k zasvěcenému poslechu nahrávky. Nejprve si ještě ve zkratce představme oba zúčastněné.

Yasunao Tone, spřízněnec s duchem dadaismu a surrealismu, je jedním ze zakládajících členů japonské dada-kapely Ongaku (1960) a od roku 1962 se účastnil na vystoupeních hnutí Fluxus. Jde jasnou cestou "digitálního umění". V roce 1966 se podílí na pořádání prvního japonského festivalu počítačového umění. O deset let později tvoří hudbu z obrazů, tedy na základě histogramu skenovaného obrazu převedeného na audio. Na svém koncertě v roce 1984 představuje skladbu hranou "zraněným CD" (wounded CD), cédéčkem na datové stopě poškozeným či opatřeným lepící páskou. Tento digitální ready-made je pro Tonea lákavý tím, že narozdíl od podobné manipulace s analogovými záznamy (magnetofonový pásek) je zde výsledek nepředvídatelný. Upravené CD při opakovaném přehrávání, poněkud překvapivě, hrálo stále stejnou písničku, výsledný efekt přeskakování byl pokaždé téměř totožný.

Na tomto principu je také nahráno zřejmě nejslavnější Toneovo vydané album Solo for Wounded CD (Tzadik 1997). Zde již došlo k deformaci vlastního alba Musica Iconologos (Lovely Music 1993), původní hudba je změněna k nepoznání. V roce 2002 je Yasunaou Tone oceněn na rakouském festivalu ARS Electronica. Ocenění získává za skladbu Man'yo-shu, podle sbírky středověké japonské poezie kterou převedl do zvukového záznamu. Zajímavý pro něj však není text, ale opět binární nuly a jedničky obrazu kaligrafie převedené na zvuk. Japonská poezie tak zní jako datová páska z Atari.

Druhý z dvojice - Florian Hecker - vychází ze současné elektronické hudby, jeho skladby působí téměř kosmickým dojmem. Mimo Tonea již spolupracoval například s Russellem Haswellem, Markusem Schmicklerem nebo Peterem Rehberkem. Základem alba Palimpsest je 28 a půl minuty dlouhý, stejnojmenný track. Jedná se o verzi sklaby Man'yo-shu (celý tento projekt v současnosti zahrnuje přes čtyři tisíce nahrávek), kterou Hecker remixoval pomocí software analyzujícího a syntetizujícího zvuk na základě jeho binárního kódu, resp. na vzájemné poloze nul kódu. Opět postup s naprosto nepředvídatelným výsledkem. Jméno celému projektu dala pak poslední vrstva záznamu, kdy Tone překresluje pomocí tabletu jednotlivé symboly japonské kaligrafie. Samozřejmě ho zajímá digitální výstup jeho kresby, převedený do audio záznamu, překrývající zvuk získaný z obrazu původního. Moderní akustický palimpsest. Výsledek je jak jinak, než nekompromisně útočný hluk, ve kterém se ale stále dá hledat a zachytávat, svou délkou je však skladba velmi únavná.

Zbytek alba pak doplňují dva kratší remixy Man'Yo #3A~37 / 750A54 Zero Crossings [extended mix II] a Man'Yo #3A~37 / 507417 Zero Crossings [edit]. Oproti úvodní skladbě jsou posluchačsky přístupnější a vzhledem ke stručnosti je zkrátka považuji za lepší, zvláště editovaná verze mě vyloženě baví. Závěr alba přichází náhle po krátké, velmi zhuštěné, čmelákovsky bručivé, čtvrté nepojmenované skladbě.

Oproti osm let starému albu Solo for Wounded CD je výsledek experimentu vstřícnější. Zásluhu na tom jistě má hudební postup Floriana Heckera, který jakoby změkčoval Toneovy agresivní postupy svými zajímavými prostorovými zvuky. Proces tvoření je zde podstatnou složkou výtvoru. Ideální by bylo vidět vše na vlastní oči a slyšet na vlastní uši, to je v evropských podmínkách vzácnost a v českých pak zbožné přání.

75%

Michal Jandera - autor je redaktorem Rádia Akropolis