Novinky

Pomalou muzikou proti hektickým časům 3 - Robert Rich

pm3rich.jpg Robert Rich - Temple Of The Invisible
8 skladeb, 59:47, Soundscape Productions

Na této desce se Robert Rich pustil poprvé čistě na půdu world music. Žádná elektronika, žádná podpora živých mašinek. Jen akustické nástroje v rukou Roberta i spoluhráčů. Jedná se o muzikanty ze všech koutů hudebního spektra. Sukhawat Ali Khan přispěl vokálem, ne nepodobným qawwali technice Nusrat Fateh Ali Khana a dalších zpěváků jihovýchodní Asie. Paul Hanson, jinak spoluhráč Béli Flecka & Flecktones, Wayne Shortera či Zenith Patrol, zde hraje na fagot a bombard. Forrest Fang, jedinečný muzikant, jenž propojuje ambient s indonéskou tradicí, exceluje na bouzouki podobný nástroj zvaný baglama a gu zheng - starodávnou čínskou citeru. Percy Howard, který má za sebou spolupráci s Meridiem či Billem Laswellem, nenápadně přidává různě upravovaný vokál a Tom Heasley vyměnil svou ambientní tubu za perkusivní hru na škeble. Sám principál pak připojuje hru na perkuse, flétny, kalimbu, preparované piano a citeru.

"Svého času jsem se zajímal o hudební archeologii," vysvětluje Robert. "Vždy mne zajímalo, jak by asi zněla hudba zaniklých národů. Léta jsem se snažil o vytvoření hudby, která se mohla tvořit před Helénskou, i dokonce před Sumerskou kulturou. Nešlo o žádný přísně vědecký přístup, ale spíše o pokus přiblížit současný pohled na tuto část hudební historie" dodává autor, proč má album podtitul "hudba ztraceného rituálu".

Na CD se Robert nepřichyluje s žádné přísně vymezené geografické oblasti či vybrané historické epoše. Vyhýbá se nástrojům, jež mohou hudbu takto omezovat (žádné didgeridoo či gamelan), skladby nazývá smyšlenými názvy ("Antalieh", "Jibral" či "Tulcrhu") a snaží se vytvořit nadčasovou hudbu s kořeny již pěkně vrostlými do hudební historie země. Spíše než o sólové album zde jde o kolektivní dílo vynikajících muzikantů různých hudebních tradic, snažících se v druhém sledu vytvořit hudbu evokující bájnou "bronzovou dobu". Bez mantinelů, bez předsudků. A v tom je nevětší přednost této niterné a přeci svým způsobem tak melodické desky. Ideální soundtrack k filmu Lovci mamutů.

85%


pm3rich.jpg Robert Rich - Calling Down The Sky
8 skladeb, 74:00, Soundscape Productions

Další deskou, jež Robert Rich na svém labelu vydal, je živá nahrávka z července roku 2003. V létě, které zasvětil koncertování, nakonec nevydal nahrávku z žádného "oficiálního" koncertu (i když i takové na netu najdete), ale z koncertu - improvizace, kterou předvedl pro hrstku 26 přátel v Denveru. Jak sám v bookletu přiznává, největší inspirací mu byly přírodní úkazy, které zažil během křižování USA za koncerty. Větrné smrště na poušti, tornáda na středozápadě, záplavy na východě a velké bouřkovo-bleskové představení na planinách severu. Měnící se obloha dala během putování ty největší impulsy pro vznik této desky.

Hudebně se vracíme do poloviny devadesátých let. Nečekejme žádné blizkovýchodní world music vlivy, ale jen poctivý ambient s řadou akustických nástrojů. Na řadu přichází trademark Robertova hraní - ambientní steel kytara, flétny a jemné, přesto poměrně temné elektronické ambientní plochy jako základ. Volná improvizace je formálně rozdělena na osm částí. Má výrazně meditativní charakter a silně evokuje onen pocit pár minut před bouřkou. Vše ztichlo v očekávání budoucí přírodní mely. A v tento okamžik se rozezní Robertova hudba přinášející pokoj a útěchu.

80%


pm3rich.jpg Robert Rich - Open Window
8 skladeb, 64:21, Soundscape Productions

Největší překvapení si ovšem schoval Robert Rich na svou zatím poslední desku. Přichystal totiž album plné improvizací pro sólový klavír. Ne že by nezařazoval klavírní vložky během svých živých vystoupení, přesto je znám spíše jako elektronik se sklony k etnické nebo temně ambientní muzice. Tato deska je tedy poměrně velkým vybočením v jeho diskografii.

Open Window dokumentuje jeho improvizace na klavíru ročník 1925 A.B. Chase. Jedná se o dětský klavír, jehož intimní zvuk Robert upřednostnil před možná až příliš honosným zvukem koncertního křídla. Po období dvou měsíců usedal Rich pravidelně k hodinám hraní, aby za neustálého snímání mikrofony improvizoval. Nejlepší momenty, jež jsou zaznamenány na desce, představují pouhé zlomky dlouhých hodin improvizací.

Sám Rich přiznává svou inspiraci tvorbou významných klavíristů a skladatelů minulosti, jako jsou Alan Hovhannes, G.I. Gurdjieff nebo Erik Satie. Minimalistické pojetí skladeb odkazuje k Terry Rileymu či některým dílům Keith Jarretta. Střetává se zde snivost s úsporností. Žádný patos, přeslazenost, spíše nenápadná prchavost okamžiků, které proběhnou a už se nevrátí, stejně jako v minitématech jednotlivých skladeb autora. Osobně ještě přihodím podobnost ke tvorbě Harolda Budda, zvláště k jeho tvorbě posledních pěti let.

Open Window je deska k nedělnímu odpoledni, k zamyšlení. Deska, která nevyjde z módy, protože mohla být stvořena již před několika staletími. Přesto její existence a účinek je možná čím dál tím aktuálnější - přináší oázu klidu doprostřed našich hektických dnů.

80%

navštivte:
www.robertrich.com/

poslechněte si:
www.robertrich.com/rrsounds.html

Pavel Zelinka - www.radioakropolis.cz