Timo Reuber je typický postmoderní hudebník dneška. V jeho hudbě se slévají zvukové útržky všech hudebních stylů, aby mu pod rukama vznikla nová hudební kvalita - zvuková koláž. Na prvních albech ("Anna" - 2002 a "Ruhig Blut" - 2003) vytváří dlouhé minimalistické skladby s velmi pozvolnými změnami. S novým albem se nadechl k trochu jinému pojetí kolážového kouzlení. Už obal se záměrně absurdní lovecko americky-kečupovou scénou napovídá, že tentokrát budeme mít co dočinění s mnohem živější, o to víc však vypečenou hudební kolekcí složenou ze třinácti kratších témat. Přesně to odpovídá názvu desky Kintopp, jenž znamená v německém hovorovém slangu kinosál. A autor v bookletu dodává: "hudba je výpravným příběhem beze slov, který se skládá teprve při poslechu v posluchačově hlavě. Jde o příběh složený ze zvuků a hudebních sekvencí různých hudebních kontextů seskládaných a protkaných dohromady." Tolik sám autor. A musíme mu dát za pravdu - záměru se mu podařilo docela dostát.

Hned úvodní "téma" "Stadtflucht" rozhýbe zasmyčkovaný kontrabas, který jako stín doprovází mouší housličky, ufo zvuky v pozadí a štěkání psa. V další skladbě si tempo převezme tlumený tlukot, jak zpoza tanečního klubu. Ten je obalen vesmírným echem, aby byl po krátké době odstaven na druhou kolej dominantní ála westernovou kytarou s velmi podivnými dechovými nástroji v pozadí a mechanickým vrzáním, jež do propadliště dějin pošle velebný chór tibetských mnichů. A takhle bych mohl pokračovat dále a dále, minutu po minutě. Žádná konkrétní hudba, pouze horečnaté, bujné hudební sny.

I přes naznačený chaos jde o mumraj řízený, kde se všechny hudební zátočiny začínají rýsovat až s přibývajícími poslechy. Ač se jedná o hlukovou záležitost, nejde vůbec o klasický, do krve se zadírající industriál. Spíše soundtrack k panoptiku světa, v němž všichni zuřivě hledají onen ráj srdce. Pokud mám přirovnávat, pomohu si znovu bookletem: mix - Joseph Suchy či diky, které se snáší ke Guido Möbiovi. Přidávám vzdálenou příbuznost k tvorbě Dead Voices on Air nebo Rapoon. Přes všechnu jazykovou ekvilibristiku a trefná přirovnání se prudce imaginární hudební amalgam pana Reubera úspěšně vzpírá přesnému popisu. Pro hudebně nezakotvené jde samozřejmě o událost v tom dobrém slova smyslu.

75%

Pavel Zelinka - www.radioakropolis.cz