Spojení britský hip hop v nezasvěcených posluchačích příliš asociací nevyvolává, minimálně dvěma jménům se ale v minulosti podařilo prorazit bariéru nezájmu o méně exponovanou scénu a vydobýt si relativní uznání i mezi lidmi, kteří hip hop normálně neposlouchají. Řeč je o Dizzeem Rascalovi, který za svou debutovou desku Boy In Da Corner získal v roce 2003 prestižní Mercury Music Prize, a Rodney Smithovi (Roots Manuva) , který byl na tuto cenu nominován o rok dřív a pokud se nestane nic nepředvídatelného, mohl by se do seznamu kandidátů zařadit i letos.

Většina internetových recenzí se totiž shoduje, že Awfully Deep je Manuvovo dosud nejkomplexnější dílo, a zdá se, že tentokrát nejde jen o opsanou frázi z promo materiálů. Především je tu ta úžasná stylová nevyhraněnost: hudební podklad na desce představuje jakýsi hybrid mezi electro hip hopem (industriální beat v Chin High připomíná nejlepší momenty z alba Hitchhiking Nonstop With No Particular Destination od Terranovy) a dancehallem a samotný Manuva místy kromě rapování také zpívá.

Dobrá polovina skladeb by se klidně snesla v odpoledním vysílání kterékoli osvícenější rozhlasové stanice, což je velké plus a zároveň riziko celé desky. Hiphopová komunita je jak známo háklivá na jakoukoli známku podbízivosti a pro ostrá slova nechodí její členové v takových případech daleko. Na vlastní kůži to zažil v úvodu recenze zmiňovaný Dizzee Rascal, když vydal coby singl z posledního alba Showtime rozverný pouťový popěvek Dream. Do takových extrémů se sice Roots Manuva nepouští, přesto ale jeho novinka nepostrádá překvapivé momenty.

Úvodní singl Colossal Insight je jednou z těch nezařaditelných skladeb, na které po jejich doznění jen tak nezapomenete. Vášnivá obžaloba nespravedlnosti A Haunting se nese na vlně karibského calypsa, kterému dechová vyhrávka dodává silně melancholickou náladu, a Too Cold zní pro změnu jako nějaký muzikálový kuplet ("Sometimes I hate myself/Sometimes I hate myself," deklamuje za vydatné pomoci sboru rapper v refrénu, při kterém si leckterý tuzemský posluchač možná vzpomene na árii hrobníků z muzikálu Hamlet).

Hudebně se jedná o jednu z nejzajímavějších desek dosud mladého roku a právě výrazné refrény, velká melodičnost a žánrová pestrost ji činí univerzálně přístupnou. Drobný problém byste mohli mít s písňovými texty - ať už jim nerozumíte a brání vám to plnému vychutnání alba, nebo je naopak chápete a připadají vám o třídu níž než hudební doprovod. Recenzent serveru BBC označil Roots Manuvu za odpověď britského hip hopu na Kurta Cobaina pro jeho dar sebevevyjádření a "schopnost přetavovat bolest a zmatek v poezii". To je sice mírně nadsazené přirovnání, přesto je ale jasné, že v Manuvovi má UK hip hop jednoho z nejosobitějších mluvčích své generace. Už proto bych mu tu Mercury Music Prize letos přál.

80%

navštivte:
www.rootsmanuva.co.uk

poslechněte si:
www.mp3.com/roots-manuva/artists/333311/songs.html