Zajímá vás world music? Máte alespoň malý přehled o její severské větvi? Tak to vám určitě neunikl loňský festival Sámijské kultury, který proběhl na přelomu října a listopadu v Praze. Tedy, pokud jste se o festivalu dozvěděli přes nepochopitelné informační embargo... Vystupovaly zde velezajímavé kapely nejsevernější části pevninské Evropy a jako třešnička na dortu i nejznámější kapela kloubící starodávný způsob zpěvu - joik - se současnou hudební realitou - Wimme. V této trojici také působí nenápadný hráč na strunné nástroje, strýcovského vzezření a stoického vystupování, Matti Wallenius, který během loňského roku přivedl na svět svůj hudební projekt Tunto.

Tunto znamená ve finštině smysl. To pochopí i ti, kteří finštině z nepochopitelných důvodů nerozumí :)) - název projektu je totiž na líci desky vyveden pouze průhlednou přelepkou v Braillově písmu pro slepce. Trojice muzikantů hraje jazz "severského" ducha (Nils Petter Molvaer či Eivind Aarset) vyzbrojena dominantními dechy (Petri Heimonen), kytarou (Matti Wallenius) a elektronickým backgroundem a rytmy (Jyri Terämaa). Matti je na desce, stejně jako na koncertě Wimme, nenápadným, přesto důležitým článkem týmu, který složil většinu repertoáru. Jeho kytara nevystupuje až výjimky jako nástroj, který by na sebe strhával pozornost. Naopak saxofony, klarinet a flétny v Petriho rukách rozehrávají základní témata i po seversku stoicky sólují. Elektronika přináší rytmiku rovnějšího střihu, občas až breakbeatového či drum'n'bassového vyznění. Je však podána tak jemně, že vám to dojde až po několikerém poslechu.

Organicky propojená složka syntetické a ruční práce, jazzová témata pomalejšího tempa a celková zadumanost tvorby projektu - to jsou hlavní poznávací znamení Tunta. Nejsou jediní, kdo ve Finsku takovou hudbu tvoří - hluboká tradice jazzu i experimentování s elektronikou přivedla na svět i další exportní partičky hrající obdobným stylem (RinneRadio, Wimme, SlowHill a další). V Čechách takhle (ani po technické stránce) nikdo nehraje. Je to dáno jinou hudební tradicí, či jinou pozicí jazzu na místní hudební scéně? Nevím. Pokud bych musel na nějakou paralelu přijít, tak bych spojil muzikanty Bártovy Illustratosphere s Floexovou produkcí.

Desetiskladbová kolekce "smyslových" skladeb působí naprosto nenuceně. Jako noční pohodový jam muzikantů ve špičkovém studiu s moderním vybavením, zato při svíčkách. Deska dohraje, muzikanti mají za 10 minut sbaleno (žádné bicí a další složité hudební nástroje), rozloučí se a odjedou do svých domovů s vyhřátou saunou. Všude je ticho a polární zář osvětluje krajinu, ke které právě dohraná deska přesně sedne.

75%

PS: Sever a elektronika - to je fenomén, na který jsem se musel během festivalu zeptat šéfredaktorky sámijského rozhlasu Inga Juuso - i sámijské kapely hrající tradiční hudbu tohoto malého etnika se bez ní téměř neobejdou. Na otázku, proč skandinávské kapely tak často zapojují elektroniku do své hudby mi odpověděla, že elektronika nejlépe vystihne náladu severské krajiny. Její majestátnost, rozlehlost i tajuplnost.

Pavel Zelinka - www.radioakropolis.cz